Večer smíření pozval ke kříži

Diecéze ostravsko-opavská prožila „víkend smíření“ – s diecézním Večerem smíření v opavské konkatedrále, adorací v Novém Jičíně, křížovými cestami a nedělní bohoslužbou, kterou ve všech farnostech diecéze měl doprovodit rozšířený úkon kajícnosti.

Fotogalerie

10

Večer smíření v Opavě

„Jestli jsi řek’ celníkovi, pojď ze stromu dolů, jdu do tvého domu,“ zpívala Chapela na úvod kající bohoslužby v Opavě. Během písně o Zacheovi přinášeli účastníci večera dřevěný kříž, který vztyčili před oltářem. Stal se středobodem večera – jako most mezi nebem a zemí, jak jej označil sv. Augustin.

„Kde jsou dva nebo tři lidé společně, dochází také k nedorozuměním a křivdám.“

Diecézní motto k třicátému výročí od jejího založení zní: „Kde jsou dva nebo tři…“. „Víme však, že kde jsou dva, nebo tři, kde jsou lidé společně, dochází také k nedorozuměním a křivdám. Proto jsme se dnes večer sešli jako lidé, kteří touží po smíření a odpuštění,“ zaznělo na úvod večera.

Modlitební setkání otevřel úryvek z Pašijí. Biskup Martin se v promluvě zaměřil na kříž, na kterém nad Ježíšovou hlavou visel nápis s důvodem jeho umučení. „Byl to ale spíše výsměch, který měl urazit a ponížit. Skutečný důvod Ježíšovy smrti na kříži není napsán. Ježíš není ukřižován pro svůj zločin. On umírá pro něco, co není jeho. Umírá pro náš hřích a naši vinu, abychom mohli žít novým životem,“ podotkl biskup Martin s tím, že nápis nad Ježíšovou hlavou zůstává dodnes nedokončený.

Právě proto při následném vyznání vin připevnili účastníci na kříž několik nových tabulek se slovy, které shrnuly některé viny, které poskvrnily život církve i společnosti na území ostravsko-opavské diecéze – vlažnost, beznaděj, zatrpklost, rozdělení, zrada, neláska, odcizení.

„Bože, vládce dějin a národů, předkládáme ti tvrdost našich srdcí i bolest, kterou v sobě neseme. Odpusť nám nenávist, mstu a křivdy, která nás provázejí a uzdrav vztahy mezi národy. Nauč nás volit odpuštění před obviňováním a milosrdenství před odplatou. Dej, ať se z kamenných srdcí stanou srdce z masa,“ zaznělo například při vyznání vin za historické rány mezi národy na území diecéze.

Dalším bodem bylo vyznání hříchů vůči křesťanům jiných konfesí:

„S lítostí dnes vyznáváme pýchu a předsudky, s nimiž jsme přistupovali k věřícím jiných vyznání. Přiznáváme, že jsme nesvědčili o Kristu, ale vedli malicherné spory, které vedly k pohoršení. Prosíme za odpuštění slov, která zraňovala a také za odpuštění negativních postojů, které mohou v různých podobách přežívat dodnes.“

V modlitbě zazněla lítost nad hříchy představitelů církve:

„Bože, svatý a věrný, Ty jsi svěřil své církvi poslání být znamením spásy. Vyznáváme však, že jsme toto poslání nedokázali vždy naplňovat. Vyznáváme hříchy těch, kteří měli být pastýři, a místo toho zranili ty, kdo jim byli svěřeni. Odpusť selhání kněží a duchovních, kteří zneužili důvěru, autoritu či své postavení, a potěš ty, kteří nesou hořkost zklamání.“

Společnou modlitbu pak završila nabídka osobní cesty každého účastníka ke kříži. Do vázy u kříže mohli lidé odevzdat lístky se soukromými úmysly na cestě smíření. Za ně pak v neděli ráno biskup Martin slavil mši svatou v opavské konkatedrále.

Osobní rozměr smíření zdůraznila i dvě svědectví, která během večera zazněla. Paní Iva se sdílela o smíření se svým otcem, a novém začátku, který díky tomu mohla prožít. Misionář milosrdenství, redemptorista P. František Boldy, pak mluvil o tom, jak prožívá svátost smíření:

„Svátost smíření je pramenem znovuzrození. Mám při ní možnost vidět, jak Bůh živě působí v lidských srdcích. Bůh odpouští to, co je za námi, a pomáhá nám žít a pochopit naši budoucnost, kterou chce Bůh svou láskou provázet.“

Modlitební večer uzavřelo vzájemné pozdravení pokoje.

Víkend smíření v diecézi

Nabídka smíření měla zaznít ve všech farnostech diecéze při nedělní bohoslužbě. Na některých místech se také farníci modlili křížovou cestu smíření. V Albrechtičkách u Nového Jičína například místní farníci s touto pobožností vyšli do ulic. V neděli večer pak farnost Frenštát pod Radhoštěm uspořádala křížovou cestu smíření z Pusteven na Radhošť. Ve stejném děkanátu – v Novém Jičíně – pak o víkendu prožili celonoční adoraci s modlitbou za smíření.