Velehrad přivítá vzácnou relikvii sv. Lukáše, patrona lékařů a zdravotníků

Letošní Dny lidí dobré vůle a Národní cyrilometodějská pouť na Velehradě budou obohaceny o mimořádnou duchovní událost. Na slavnosti sv. Cyrila a Metoděje připutuje vzácná relikvie sv. Lukáše evangelisty – jeho lebka, která je po staletí uchovávána v pokladu katedrály sv. Víta v Praze.

Relikvie bude po dobu slavností vystavena k veřejné úctě v Královské kapli velehradské baziliky, místě posledního odpočinku Božího služebníka arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana, významného obnovitele poutního Velehradu a velkého šiřitele cyrilometodějské tradice.

Přítomnost ostatků sv. Lukáše na Velehradě není náhodná. „Letošní cyrilometodějské slavnosti jsou věnovány lékařům, zdravotním sestrám, záchranářům a všem pracovníkům ve zdravotnictví, kteří svou každodenní službou pečují o zdraví a důstojnost člověka. Svatý Lukáš, autor třetího evangelia a Skutků apoštolů, je totiž od prvních staletí křesťanství uctíván jako patron lékařů a zdravotníků. Jeho život i dílo připomínají, že péče o tělo i duši patří k nejvznešenějším formám služby bližnímu,“ uvedl tajemník Dnů lidí dobré vůle Josef Kořenek.

Možnost pomodlit se před relikvií jednoho z evangelistů představuje pro poutníky i návštěvníky Velehradu výjimečnou příležitost setkat se s živým svědectvím počátků křesťanství a vzdát hold těm, kteří dnes pokračují ve službě nemocným a potřebným.

Kdo byl sv. Lukáš?

Svatý Lukáš byl podle tradice syrského původu a pocházel z Antiochie. Nebyl přímým Ježíšovým učedníkem, ale stal se blízkým spolupracovníkem apoštola Pavla, kterého doprovázel na jeho misijních cestách. Právě Lukáš je považován za autora Lukášova evangelia a Skutků apoštolů, dvou zásadních knih Nového zákona.

Již starokřesťanské prameny jej označují za lékaře. Díky tomu je po staletí uctíván jako patron lékařů, zdravotníků a také malířů. Tradice mu dokonce připisuje autorství prvních obrazů Panny Marie. Jeho svátek slaví křesťané každoročně 18. října.

Pražská relikvie ze svatovítské katedrály

Lebka sv. Lukáše, která je uchovávána v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, je významnou součástí českého kulturního a duchovního dědictví. Do Prahy ji získal císař Karel IV. během své cesty do Itálie v roce 1354. Relikvie byla následně uložena do nově budované metropolitní katedrály a stala se součástí Svatovítského pokladu.

Po staletí byla lebka považována za jednu z nejcennějších relikvií českých zemí. Její autentičnost dokládají historické listiny i dobové nápisy přímo na lebce.

Moderní věda potvrdila spojení s ostatky v Padově

Na konci 20. století se pozůstatky sv. Lukáše staly předmětem rozsáhlého mezinárodního výzkumu. V roce 1998 byla lebka z Prahy porovnávána s kostrou uloženou v bazilice sv. Justiny v italské Padově, kde se nachází tradiční Lukášův hrob.

Antropologické, lékařské a genetické analýzy prokázaly, že pražská lebka a padovská kostra k sobě anatomicky odpovídají. Výzkum ukázal, že ostatky náležely muži velmi vysokého věku, který se dožil přibližně 84 let. Zjištěna byla také krevní skupina 0 a potvrzeno mužské pohlaví.

Vědci současně konstatovali, že muž, jehož ostatky byly zkoumány, se těšil mimořádně dobrému zdravotnímu stavu a pravděpodobně zemřel přirozenou smrtí.

Odkaz, který přetrvává

Svatý Lukáš představuje spojení víry, vzdělanosti a lidskosti. Jako evangelista zachytil důležité události počátků křesťanství, jako lékař symbolizuje péči o člověka a jako patron umělců inspiruje kulturní tvorbu již po mnoho staletí.

Pražská lebka sv. Lukáše tak není pouze vzácnou relikvií, ale také jedinečným svědectvím evropských dějin, které propojuje české země s kořeny křesťanské civilizace.

Zdroj: Studie Jana Matějky a Emanuela Vlčka „Lebka sv. Lukáše z pražské katedrály sv. Víta – Fyzická osobnost třetího evangelisty“, časopis Vesmír, 2000