V rámci Dnů lidí dobré vůle jste zváni také na velehradské vernisáže a výstavy.
14.00
Vernisáž: výtvarná soutěž Cestou dvou bratří 2025
15.00
Vernisáž: Oázy pokoje a naděje: Nemocniční kaple v Arcidiecézi olomoucké
Nemocniční kaple jsou tichými svědky lidských příběhů, bolesti, naděje i smíření. Jsou místem, kde se zastavuje čas, kde pacienti, jejich blízcí i zdravotníci hledají útočiště, útěchu a sílu v náročných chvílích. Výstava fotografií představuje jedinečná zákoutí kaplí v nemocnicích v Arcidiecézi olomoucké, která slouží jako duchovní oázy uprostřed rušného nemocničního prostředí.
Cílem výstavy je přiblížit návštěvníkům nejen architekturu a atmosféru těchto kaplí, ale i jejich význam pro každodenní život nemocnic. Snímky zachycují prostory, kde se rodí naděje, kde slovo i ticho mají stejnou váhu a kde je možné nalézt světlo i v temných chvílích.Výstava zve k zastavení, zamyšlení a objevení krásy i síly nemocničních kaplí, které jsou důležitým srdcem mnoha zdravotnických zařízení.
16.30
Vernisáž: Tichý oddíl
Exercicie pro odsouzené jsou novým duchovním programem s názvem „Tichý oddíl“, který zajišťuje z. s. Vězeňská duchovenská péče ve spolupráci s kaplany věznic. Na výstavě fotografií Jindřicha Štreita chceme návštěvníkům Dnů lidí dobré vůle 2025 a velehradským poutníkům představit tento unikátní projekt převzatý z norské Věznice Halden. Vězení nemusí být jen místem trestu a nápravy, ale i Božího působení. Program „Tichý oddíl“ je tomu krásným příkladem, se kterým se s vámi chceme podělit.
16.55
Vernisáž: Srdce za zdí
Výstava Mezinárodního vězeňského společenství zobrazuje nasazení při práci ve vězeňství. Chce ukázat konkrétní programy, které pomáhají konkrétním lidem. Nadějí je vidět propuštěné, kteří se již do vězení nevracejí. Nadějí je pomoc rodinám a dětem, které mají někoho ve vězení. Nadějí je vidět uzdravení a odpuštění jak u odsouzených, tak u obětí trestných činů. Nadějí je vidět proměnu charakteru u všech, včetně nás samotných.
17.20
Vernisáž: Fotografická soutěž – Velehrad 2024
Výstava:
Katolická církev a 2. světová válka
(výstava portrétů duchovních vězněných či umučených v koncentračním táboře Dachau)
Letos uplynulo 80 let od chvíle, kdy byl osvobozený koncentrační tábor Dachau a současně skončila dlouhá a krutá 2. světová válka. Koncentrační tábor Dachau byl také nazýván „největší fara Evropy“, protože sem byli transportováni duchovní z celé Evropy. V letošním roce, z iniciativy olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka, se uskutečnila první pouť kněží z České republiky do koncentračního tábora Dachau. Součástí projektu je také výstava portrétů kněží z Arcidiecéze Olomouc, kteří v koncentračním táboře ve 2. světové válce zahynuli. Část této výstavy byla již představena v Senátu Parlamentu ČR při příležitosti zde konané konference na téma „Druhá světová válka a katolická církev“. Kompletní výstava bude prezentována na Velehradě v rámci Dnů lidí dobré vůle. Koncept výstavy vychází z klíčové knihy kněze olomoucké arcidiecéze Bedřicha Hoffmanna, vězněného v koncentračním táboře Dachau (Otec Hoffmann po válce působil v kostele sv. Michala v Olomouci). Na výstavě budou také dekrety k vyznamenání Československého válečného kříže 1939, které obdrželi katoličtí kněží z Moravy.
Výstava:
Klíč k budoucnosti (Salesiánské středisko mládeže České Budějovice)
Výstava:
Stálá expozice věnovaná olomouckému arcibiskupovi A. C. Stojanovi
Kladivo a kovadlina – výstava o 2. sv. válce (kaple Cyrilka)
Výstava vznikla u příležitosti 80. výročí osvobození koncentračního tábora Dachau, kde bylo uvězněno bezmála 2 800 katolických duchovních z celé okupované Evropy. Takřka polovina z nich zde zahynula v důsledku nelidských podmínek a zacházení, kterému byli vystaveni ze strany nacistického represivního aparátu. Hlavním záměrem výstavy je přiblížit rozsah perzekuce domácí katolické církve za Protektorátu Čechy a Morava. Zvláštní pozornost je věnována jak fenoménu rezistence a zapojení katolické církve do domácího a zahraničního odboje, tak způsobům perzekučního postupu bezpečnostního aparátu okupační správy, každodennímu životu za Protektorátu a narativům protektorátní propagandy. Výstavní panely jsou doplněny o zajímavé exponáty ze sbírek Památníku Terezín,. Duchovní život v koncentračním táboře Dachau dokumentují zejména kresby faráře Miloše Biče doplněné o drobné upomínkové předměty. Dochované pracovní náčiní a vězeňské oblečení zase dokládá těžké životní podmínky v koncentračním táboře Mauthausen, kde byli vězněni například kanovník od sv. Víta Mons. Otakar Švec nebo budoucí litoměřický biskup a kardinál Štěpán Trochta.
Nezapomínejme na oběti komunismu (Galerie světců)
Cílem výstavy je připomenout události kolem vydání pastýřského listu v roce 1949. Výstavu tvoří několik samostatných solitérů (plastik), které jsou vytvořené kombinací různých technik. Podstava vznikla litím betonu do přípravné formy (představuje komunistické vězení). Tato podstava, která drží samotnou plastiku, je symbolem zabitých a umučených duchovních. Autor Václav Hájek pracoval s 3D tiskem, povrchově upraveným pomocí stěrkového tmelu a různých dalších přidaných struktur.
„Ztvárnění rukou za mřížemi ukazuje na 33 kněží, kteří byli nevinně odsouzeni a vězněni komunistickým režimem. Nám to může připomenout, že v našem světě je blízko nás také zlo, které může ovládnout jednotlivce i celé národy,“ uvedl k výstavě olomoucký arbiskup Josef Nuzík, který projekt inicioval, zaštítil a podpořil.
Zdroj: dnylididobrevule.cz