21. listopad je výročním dnem dedikace mariánské baziliky, postavené v Jeruzalémě v 1. polovině 6. století. Slavení tohoto dne se později spojilo s mimobiblickou událostí ze života Panny Marie a takto se rozšířilo na křesťanském Východě i Západě.
Raná křesťanská tradice spojovala narození a dětství Panny Marie s Jeruzalémem, kde podle starého podání žili její rodiče, sv. Anna a Jáchym. Není tedy divu, že v byzantské éře vznikl v Jeruzalémě nejeden kostel zasvěcený Panně Marii. 21. listopadu 543 byla posvěcena i mariánská bazilika zvaná „Nea“, tj. „Nová“.
V lidovém pojetí se výroční oslava tohoto posvěcení spojila s epizodou, kterou o životě Panny Marie přináší apokryfní spis z 2. křesťanského století, tzv. Jakubovo protoevangelium. Podle tohoto vyprávění přivedli Mariini rodiče Jáchym a Anna svou tříletou dceru do jeruzalémského Chrámu, aby ji zde nechali na vychování. Maria v chrámovém komplexu vyrůstala v ovzduší modlitby a práce pro Chrám, dokud nepřišel čas, aby byla zasnoubena muži jménem Josef z Davidova rodu.
Legendární podání doplňuje, že mezi práce, které Panna Maria pro Chrám vykonávala, bylo tkaní chrámové opony, která oddělovala velesvatyni od okolního prostoru (Ex 26,33). Právě tato opona se podle synoptických evangelií roztrhla vejpůl ve chvíli Ježíšovy smrti (Mt 27,51; Mk 15,38; Lk 23,45). Symbolicky tak zaniká dílo Mariiných rukou ve chvíli, kdy Boží Syn, který přijal z Panny Marie tělo, umírá tělesnou smrtí. Kristovou smrtí se tak otevírá cesta do „nebeské velesvatyně“ (srov. Žid 9).
Toto „zasvěcení“ Panny Marie se stalo inspirací pro mnohá umělecká díla; jmenujme jen Popelku nazaretskou Václava Renče, která tuto událost zpracovává ve svém V. zpěvu. Můžeme je také chápat ve smyslu její naprosté důvěry a odevzdanosti do Boží vůle: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ (Lk 1,38)