Svatý Alfons Maria z Liguori – učitel církve, zakladatel redemptoristů a patron zpovědníků

Svatý Alfons Maria z Liguori, jedna z nejvýraznějších postav katolické spirituality 18. století, se narodil 27. září 1696 v Marianelle u Neapole v Itálii do staré šlechtické rodiny. Již od dětství projevoval mimořádné nadání a výchovu v duchu hluboké křesťanské víry.

Na přání otce Josefa, námořního kapitána, se Alfons už ve dvanácti letech zapsal na univerzitu v Neapoli, kde díky soukromému vzdělávání rychle postupoval. Ve svých šestnácti letech získal doktorát z občanského a církevního práva, o dva roky později si otevřel vlastní advokátní kancelář a stal se úspěšným právníkem. Osudový zlom nastal v roce 1723, kdy prohrál důležitý případ. Tato událost spolu s osobní zkušeností s nemocnými ho přivedla k radikálnímu rozhodnutí: opustil právo a vstoupil do kněžského semináře.

Kněžské svěcení přijal v prosinci 1726 a brzy se zapojil do apoštolských misií v okolí Neapole. Nejvíce mu ležel na srdci duchovní i hmotný stav nejchudších – pastýřů a rolníků, kteří často trpěli náboženskou neznalostí. Alfons jim chtěl přiblížit Krista nejen kázáním, ale i jednoduchými pobožnostmi. Tak vzniklo tzv. „Dílo kapliček“, které spojovalo večerní katechezi s modlitbou.

V roce 1732 založil řeholní společenství redemptoristů – Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele. Jejím posláním bylo působit mezi těmi nejopuštěnějšími. O rok dříve také spolupracoval na založení kontemplativního ženského řádu Sester Nejsvětějšího Vykupitele.

Alfons byl nejen misionářem, ale i hlubokým teologem. Miloval Kristův kříž a usiloval probudit lásku k Ukřižovanému skrze kázání, duchovní doprovázení a bohatou literární činnost. Jeho dílo „Teologie morálky“ se stalo významným mezníkem v katolické morální teologii a do roku 1933 vyšlo v 82 vydáních. Ve svých spisech hájil milosrdnou tvář Boha proti přísným tendencím jansenismu. Významné místo v jeho duchovnosti měla Panna Maria, o níž napsal slavné „Vznešenosti Panny Marie“, dílo plné citací církevních otců a teologů.

V roce 1762 byl jmenován biskupem diecéze Sant'Agata dei Goti, kde 13 let působil jako obětavý pastýř. Navzdory pokročilé artritidě a tělesnému utrpení sloužil své diecézi s horlivostí. V posledních letech života čelil i intrikám, které vedly k dočasnému rozdělení redemptoristů – sjednocení přišlo až po jeho smrti.

Zemřel 1. srpna 1787 ve věku 91 let. Jeho svatořečení proběhlo roku 1839, o několik desetiletí později, roku 1871, byl jmenován učitelem církve. V roce 1950 ho papež Pius XII. prohlásil patronem zpovědníků.

Svatý Alfons byl všestranně nadaný: kromě teologie se věnoval malířství, architektuře, hudbě i literatuře. Složil řadu duchovních skladeb a zanechal po sobě více než sto děl, která byla přeložena do desítek jazyků. 

Zdroj: Catholica