Zemřel kardinál Karl-Josef Rauber

Včera večer zemřel ve věku 88 let německý kardinál Karl-Josef Rauber, bývalý předseda Papežské církevní akademie, který působil jako nuncius v obtížných podmínkách.

Rauber se narodil v roce 1934 v Norimberku v bamberské arcidiecézi, na kněze byl vysvěcen v roce 1959 a tři roky sloužil v malé katolické obci Nidda v Horním Hesensku. V roce 1962 se přestěhoval do Říma, kde vystudoval kanonické právo a navštěvoval Papežskou církevní akademii. V roce 1966 zahájil diplomatickou kariéru a až do roku 1977 byl jedním ze čtyř tajemníků Giovanniho Benelliho - pozdějšího kardinála, arcibiskupa ve Florencii - v období, kdy zastával funkci zástupce státního sekretariátu. Benelli a sám Pavel VI. měli na Rauberův život a službu hluboký vliv: během jedenácti let, které strávil v Římské kurii, získal v úzkém spojení s papežem velké církevní zkušenosti.

Dlouhá služba v diplomacii 

Od roku 1977 působil jako nunciaturní rada na papežských zastoupeních v Belgii, Lucembursku a Řecku. Dne 18. prosince 1982 jej Jan Pavel II. jmenoval proapoštolským nunciem v Ugandě a přidělil mu titulární arcibiskupský stolec v Giubalzianě. Biskupské svěcení přijal 6. ledna 1983 z rukou papeže Wojtyly ve svatopetrské bazilice. V lednu 1990 byl pověřen předsednictvím Papežské církevní akademie. O tři roky později se vrátil do aktivní diplomatické služby, nejprve jako papežský zástupce ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku (1993-1997), poté v Maďarsku a Moldavsku (1997-2003) a nakonec v Belgii a Lucembursku (2003-2009), čímž svou diplomatickou kariéru ukončil tam, kde ji začal.

Výzvy, kterým čelil

Jako apoštolský nuncius musel čelit obtížným výzvám pro církev: Ve Švýcarsku pomáhal zmírnit napětí, které se týkalo diecéze Chur a biskupa Wolfganga Haase; v Maďarsku zvládl fázi narovnávání vztahů mezi státem a církví po éře komunismu; v Belgii pracoval ve společenském a politickém kontextu, který nebyl vždy jednoduchý; a když bylo v Bruselu vytvořeno také papežské zastoupení při Evropské unii, snažil se o harmonizaci a citlivé rozdělení práce obou diplomatických institucí na belgické půdě.

Kardinálem se stal v roce 2015

Po dovršení 75 let odešel v roce 2009 do důchodu a od té doby vykonával svou duchovní a pastorační službu v Německu, v domě sester Panny Marie Schönstattské v Ergenzingenu v diecézi Rottenburg-Stuttgart, přičemž stále udržoval živý vztah s diecézí Mainz. Papež František ho 14. února 2015 jmenoval kardinálem Diakonie svatého Antonína Paduánského v Circonvallazione Appia.