Tři mučedníci jsou kandidáty na blahořečení a svatořečení v plzeňské a litoměřické diecézi

Čtvrtý díl našeho seriálu o kandidátech blahořečení a svatořečení nás zavádí do severních a západních Čech, kde podstatnou část svého života strávili mučedníci blahoslavený Hroznata, kardinál Štěpán Trochta a P. Ladislav Kubíček. Právě jejich životy vám chceme alespoň krátce přiblížit.

Plzeň, Litoměřice: První ze tří osobností, kterým se tento článek věnuje, je patron plzeňské diecéze, blahoslavený Hroznata. Narodil se v 60. letech 12. století na Litoměřicku jako syn předního českého velmože Sezimy. Po otcově smrti zdědil rozsáhlá území a stal se ochráncem hranic České země s Německem v okolí svého hradu v Teplé (nedaleké Chebsko tehdy patřilo do Německa). Po smrti manželky a jediného syna se rozhodl odjet na křížovou výpravu, své rozhodnutí však v Itálii změnil a na odčinění za tento nesplněný slib zbudoval v Teplé premonstrátský klášter. Pro ženskou větev premonstrátského řádu založil o několik let později další klášter v Chotěšově a sám vstoupil do tepelského kláštera; nadále však vykonával i strážní službu u hranic. Během jedné takové kontroly byl zajat německými loupeživými rytíři a protože odmítl, aby za něj klášter platil výkupné, zemřel 14.7.1217 v hladomorně. Premonstráti vykoupili alespoň jeho mrtvé tělo a již krátce po pohřbu byl Hroznata uctíván jako mučedník a světec. Za blahoslaveného byl prohlášen 16.9.1897 a kanonizační proces zahájil plzeňský biskup František Radkovský dne 11.9.2004.

Ve fázi sbírání materiálů pro zahájení se nyní nachází beatifikační proces kardinála Štěpána Trochty, litoměřického biskupa v letech 1947-1974. Pocházel z valašské vesnice Francova Lhota, kde se narodil r. 1905. V 18 letech odešel do salesiánského noviciátu v italské Perose a spolu s první českým salesiánem P. Ignácem Stuchlým odsud přivedl r. 1927 skupinu mladých mužů do Fryštáku u Zlína, kde založili první salesiánskou komunitu v Československu. Po vysvěcení na kněze působil Trochta v Ostravě, Praze a Pardubicích, kde pomáhal budovat nové salesiánské domy. Od května 1942 až do konce války byl vězněn v nacistických koncentračních táborech. V roce 1947 jej papež Pius XII. jmenoval biskupem litoměřickým. Po komunistickém převratu vedl Trochta jednání mezi církví a státem, přes maximální možné ústupky ze strany církve však nebylo dosaženo shody a Trochta byl internován ve své litoměřické rezidenci a v letech 1953-1960 vězněn. I když mu bylo r. 1968 dovoleno znovu vykonávat biskupský úřad, útlak ze strany státu byl po r. 1970 obnoven. Papež Pavel VI. jmenoval Trochtu r. 1969 kardinálem 'in pectore' a toto jmenování bylo zveřejněno až r. 1973. To už se Trochtův zdravotní stav zhoršoval a počátkem následujícího roku musel podstoupit operaci. Krátce po návratu z nemocnice umírá, oslaben nemocí, po vyčerpávajícím a ponižujícím rozhovoru s opilým církevním tajemníkem.

Druhou významnou osobností litoměřické diecéze je P. MUDr. Ladislav Kubíček. Jeho beatifikační proces se sice zatím nepřipravuje, pověst o jeho svatosti se však mezi lidmi šíří. Narodil se r. 1926 na Zakarpatské Ukrajině, vystudoval gymnázium v Brně a po maturitě r. 1945 se rozhodl pro lékařství. Promoval r. 1950 a nastoupil jako lékař na různých místech tehdejšího jihlavského kraje. Roku 1959 byl však propuštěn a poslán do Karviné, aby zde pracoval v dolech. Byl uvězněn a po propuštění pracoval jako brusič umělého kamene. Kněžské svěcení přijal tajně z rukou biskupa Štěpána Trochty v únoru 1967 a když po dvou letech obdržel státní souhlas, nastoupil jako kaplan v Nymburce. Vystřídal množství farností v severních Čechách a od r. 1999 působil v Třebenicích, kde byl při loupežném přepadení dne 11.9.2004 zavražděn.

Životopisy všech tří osobností naleznete v příloze článku.