Křesťanské církve jsou povolány vydávat společně svědectví

Dnes dopoledne (13.1.2010) proběhlo na Tiskovém středisku ČBK v Praze setkání u kulatého stolu s tématem 'Přiblížila se za poslední léta jednota křesťanských církví?' Se svými příspěvky vystoupili a novinářům byli k dispozici Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví (ERC), prof. Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie, a biskup František Radkovský, delegát ČBK pro ekumenismus.

Praha: V lednu se křesťané na celém světě účastní společných setkání a modliteb v rámci Aliančního týdne modliteb ve dnech 10.-17.1.2010, na který navazuje Týden modliteb za jednotu křesťanů ve dnech 18.-25.1.2010. Při této příležitosti uspořádalo Tiskové středisko ČBK ve středu 13.1. setkání u kulatého stolu s tématem 'Přiblížila se za poslední léta jednota křesťanských církví?', které se zúčastnilo téměř 20 novinářů a zájemců z řad veřejnosti.

Po přivítání a úvodu tiskové mluvčí ČBK Ireny Sargánkové promluvil předseda ERC Joel Ruml a hovořil o zkušenostech ekumenických snah v naší zemi. Komunistická doba byla podle něj především obdobím setkávání církví v konkrétním místě a spolupráce na lokální úrovni, zatímco dnes, kdy církve mohou svobodně působit, je větší prostor pro ekumenické snahy také na rovině institucionální. Význam ekumenického hnutí podle Rumla nespočívá jen v 'přibližování se', ale i v působení navenek, ve společném vydávání svědectví, jak o tom svědčí i téma letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů 'Vy jste toho svědky'. Předseda ERC zmínil také příklad ekumenické spolupráce v praxi, a sice fungování společné kaplanské služby především v armádě, ale i např. ve věznicích. 'V zahraničí nám závidí, jak u nás tato služba funguje,' dodal Joel Ruml.

Profesor Tomáš Halík se ve svém příspěvku věnoval především vývoji ekumenismu v katolické církvi, především v učení papežů počínajíc Janem XXIII. (1958-1963). Cílem ekumenických snah není podle něj nějaká forma organizační jednoty, jak to bylo chápáno dříve, ale pokračování a zintenzivnění vzájemných setkávání a dialogu. Připomenul i slova papeže Jana Pavla II., který předložil ekumenické diskuzi téma papežské služby, která má být službou jednotě církve. Současný papež Benedikt XVI. pak podle Halíka z ničeho zásadního v nastoupené cestě neustupuje. Profesor Halík připomenul i některá nadcházející výročí – 600. výročí úmrtí Jana Husa (2015), 500. výročí zveřejnění Lutherových tezí, které v Německu odstartovaly reformaci (2017), a tisícileté výročí rozdělení východní a západní církve (2054), kdy lze podle něj očekávat posuny ve vzájemných vztazích křesťanských církví.

Jako třetí vystoupil biskup František Radkovský, delegát ČBK pro ekumenismus, a zmínil některé konkrétní aktivity církví v Plzni, kde působí jako diecézní biskup. Jako příklad dobře fungujícího ekumenismu na rovině institucionální pak uvedl nedávné snahy o majetkové narovnání mezi církví a státem, kdy bylo dosaženo shody mezi všemi zúčastněnými církvemi. 'Tato dohoda politiky velmi překvapila,' řekl biskup Radkovský. V závěru svého vystoupení pak připomenul pravidelná setkávání biskupů – přátel Hnutí fokoláre, kterých se účastní kolem padesáti biskupů z nejrůznějších církví celého světa. Poté byl dán prostor pro dotazy všech zúčastněných.

Alianční týden modliteb je celonárodní mezidenominační modlitební iniciativa Evangelikální aliance. Pořádá se již od roku 1856, tehdy zejména v USA a Velké Británii (více na www.ea.cz).

Počátky Týdne modliteb za jednotu křesťanů spadají asi do roku 1740, kdy se ve Skotsku objevují stoupenci letničního hnutí napojení na Severní Ameriku; jejich obnovné snahy zahrnovaly modlitby za všechny církve a spolu se všemi církvemi. V roce 1867 zdůrazňuje První Lambethská konference biskupů anglikánské církve v preambuli svého prohlášení význam modlitby za jednotu a papež Lev XIII. roku 1894 podporuje zavedení Oktávu modliteb za jednotu. V Dekretu o ekumenismu (rok 1964), vydaném během Druhého vatikánského koncilu, se zdůrazňuje, že modlitba je duší ekumenického hnutí, a vyslovuje se pro slavení Týdne modliteb. V roce 1965 začínají Komise pro víru a řád Světové rady církví a Sekretariát pro podporu jednoty křesťanů (od roku 1989 Papežská rada pro jednotu křesťanů) s oficiální přípravou textu pro Týden modliteb. Od roku 1968 se 'Modlitba za křesťanskou jednotu' slaví na základě textů připravených v této spolupráci.