Pokud dovolíme liturgii, aby k nám promlouvala, a neuděláme z ní něco banálního a nudného, povede nás k tajemství Boha – domnívá se biskup Erik Varden. Podle jeho názoru je liturgie nejlepším způsobem, jak prožít půst. Je také nejdůležitějším, i když ne jediným prostředkem evangelizace. Vždy tomu tak bylo – připomíná biskup Varden, který je sám konvertitou.
Norský biskup a bývalý opat trapistů zdůrazňuje, že liturgie je mimořádným pedagogickým prostředkem. Prostřednictvím svých znaků, textů, činností, přítomnosti a nepřítomnosti upoutává naši pozornost a zostřuje naše vědomí. „Pokud necháme liturgii, aby k nám promlouvala, a budeme se jí účastnit, budeme přitahováni k tajemství. Pokud necháme liturgii, aby k nám promlouvala, a neuděláme z ní něco banálního a nudného, zjeví se nám tajemství Velkého postu a budeme připraveni na Velikonoce,” ujišťuje biskup Varden v rozhovoru pro portál Ecclesia.
Zdůrazňuje, že kontemplace Kristových ran nás učí správnému přístupu k našim zraněním, to znamená uznat, že existují a jsou skutečná, ale s vědomím, že náš život se neredukuje na naše rány, nekončí u nich. Tento křesťanský realismus kontrastuje se dvěma tendencemi, které dnes dominují v západním světě.
První spočívá v zakrývání zranění, retušování vlastního obrazu na Facebooku nebo Instagramu, abychom ukázali, že jsme úspěšní, zdraví a šťastní a máme mnoho přátel. Druhá, opačná tendence, je idealizace vlastních ran, jejich přehnané vystavování na odiv, což s sebou nese riziko, že se uzavřeme do svých vlastních zranění.
Norský biskup přiznává, že v Evropě i v západním světě lidé skutečně trpí. Jsou zraněni nedůvěrou a zklamáním, které často vedou k osamělosti a izolaci. „Nosíme v sobě také ránu úzkosti, která se stává stále bolestivější, když si uvědomujeme politickou, ekonomickou a ekologickou nestabilitu...,“ říká biskup Varden.
Zdůrazňuje, že když kontemplujeme Kristovy rány, kontemplujeme také sami sebe, naši zraněnou přirozenost, a uvědomujeme si svou vlastní odpovědnost za spáchané zlo, ale nezůstáváme u toho. V Kristu nás Bůh vede od utrpení a smrti k plnosti života, k vzkříšení.
Podle biskupa Vardena je postní doba také dobrou příležitostí k zamyšlení nad naším vztahem ke kříži a naší citlivosti k utrpení. Jsem si vědom toho, co znamená skutečnost, že Bůh, který je všemocný, plně přijal naši křehkost a pro mě se nechal mučit až k smrti? Nápomocná v tom může být především účast na liturgii, ale také umění, literatura a hudba. Vedou totiž k „patosu“ a otevřenosti a umožňují nám podívat se jiným pohledem na to, co je nám známé, dodává norský biskup.
Biskup Varden byl letos požádán, aby vedl postní duchovní cvičení pro Svatého otce a římskou kurii. Na otázku, jak vnímá nového papeže, odpověděl: „Mám dojem, že to člověk velké poctivosti, moudrý a trpělivý vůdce. Od samého počátku se zaměřil na jednotu a poukázal na Krista, na to, co je nejdůležitější. A to je úžasné. Kromě toho vyzařuje zvláštní druh stability a pokoje. Lidé říkají, že má schopnost vstoupit do prostoru a naplnit ho pokojem. A to je velký dar,“ říká biskup Varden.