Homilie arcibiskupa Jana Graubnera ke svátku 14 pražských mučedníků

Ve středu 15. února církev oslavila svátek Čtrnácti pražských mučedníků. Při této příležitosti přinášíme homilii pražského arcibiskupa Jana Graubnera, kterou pronesl v klášteře Panny Marie Sněžné.

Slavíme mučedníky, kteří neusilovali o mučednickou smrt, ale v nebezpečné době se dostali do situace, kdy bylo třeba za věrnost Kristu platit životem. Takovou situaci si svobodně nevybrali, ale žili své povolání věrně i v těžkých podmínkách a před nepříjemnostmi a riziky neutíkali. V převážně protestantské Praze sloužili katolíkům. Byli ze šesti národností, kromě kněží a studentů i bratr kuchař, krejčí či zahradník. Jedno měli společné: vydali svědectví Kristu svou krví a svým příkladem nám zanechali silné poselství, že následovník Krista se nesmí bát kritiky, odsuzování, nenávisti či potupy, nebo dokonce vyloučení ze společnosti kvůli Kristu.

Tak to učil i svatý Petr, z jehož listu jsme četli: nebojte se, když vám vyhrožují. A Petr to nejen hlásal, ale taky žil. I on se stal mučedníkem. Křesťanství není populistické, nezískává členy slevami, slibováním pohodlí a snadného úspěchu. Křesťanství je náboženstvím kříže, který má v sobě obrovskou moc, protože Ježíš tím, že ho jako sám nevinný přijal z lásky k těm, kteří potřebovali vykoupení, z něj učinil nástroj spásy a znamení lásky, která se obětuje za druhé.

Někteří křesťané se dnes bojí mluvit o náročnosti kříže, aby někoho neodradili. Ba dokonce jsou ochotni vyškrtnout některá přikázání, aby získali nové členy, nebo neztratili slabé. Ježíš takový populismus neuznává. Říká dokonce: Běda vám, když vás budou všichni lidé chválit. On své učedníky vede k vysoké náročnosti a vychovává z nich silné osobnosti schopné měnit svět k lepšímu. Všimněte si té vysoké laťky: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. To nedokáží slaboši, kteří se snadno přizpůsobují okolí. To nedokáží ani bojovníci, kteří oplácejí zlo zlem. Ježíš neslibuje svým učedníkům sladkou příjemnost, ale nechce z nich mít ani ty, kteří se za něj lacině perou. Jen vzpomeňte na Petra, který ho chtěl v Getsemanské zahradě bránit mečem: Zastrč meč do pochvy. Ježíš však není jednoduchý pacifista, který se vzdává bez boje. A to má platit i o jeho následovnících. On chce, abychom lavinu zla zastavili dobrem. Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí…  Jak to ale může dokázat slabý člověk? Je to vůbec v lidských silách?

Není. Ježíš nás dobře zná a nechce po nás nic nemožného. Všimněte si, on nás učí v každodenním životě počítat s Bohem. V každé chvíli nám opakovaně nabízí svou pomoc, ba víc než pomoc. Je ochoten sám v nás působit. Bible přeci u sv. Jana říká: Bůh je láska. Když se otevřeme Bohu a dáme mu v sobě dost místa, je ochoten milovat v nás. Stačí mu dát k dispozici své srdce a v takové chvíli mu říct: Bože, já na to nyní nemám, abych tomuto člověku odpustil, odpusť mu ty. Já nemám na to, abych na tuto zlobu a nenávist odpověděl láskou, ale dávám ti k dispozici své srdce, naplň ho a ty v něm miluj tohoto člověka. Sami od sebe na to nemáme, ale máme nabídku podílet se na proměně tohoto světa, který někdy kritizujeme či nad ním naříkáme, nebo ho dokonce odsuzujeme, ale my jsme pozváni k tomu, abychom ho měnili. Neříkejme, že jsme bezvýznamní, že nemáme na nic vliv. Neschovávejme se za mocné. To je zbabělá výmluva. Nejsme všichni generálové, ale ve válce záleží na každém pěšákovi. Jsme povolání ke spolupráci na uzdravení světa. Každý ve svém okolí, ve své rodině. Jestli zklamou ti, kterým se dal Ježíš poznat a vyvolil si je za spolupracovníky, kdo světu pomůže? On sice může uzdravit svět i bez nás, on si může povolat jiné spolupracovníky, ale nebudeme potom řazeni mezi neschopné, kteří selhali, či mezi zrádce, kteří kolaborovali s nepřítelem, mezi zbabělce, kteří utekli z boje?

Oslavujeme svaté mučedníky, kteří jsou pro nás výzvou, abychom vzali své povolání do Božího království vážně. Ten, který řekl: Boží království je ve vás, nás znovu vyzývá, abychom se mu otevřeli a nechali ho skrze nás budovat Boží království mezi námi.

Svatí mučedníci pražští, kteří jste přišli do tohoto města z různých stran, abyste pracovali na jeho posvěcení, přimlouvejte se za Prahu, přimlouvejte se za nás, abychom dokázali splnit to, co od nás Pán očekává.