Homilie Mons. Jana Graubnera na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Drazí bratři a sestry,

Kristus vstal, zaznívá v dnešní liturgii. Ježíš žije. Ježíš, který nás miloval až do krajnosti a na kříži za nás dal život, zvítězil. Zvítězil nad smrtí tak, jako zvítězil nad hříchem. To je poselství dnešní slavnosti a důvod naší oslavy.
To je základní kámen naší víry.

Kristovo vzkříšení znamená:

Ježíš má pravdu, je Bůh a Vykupitel, jeho slova potvrdily skutky.

Ježíš nás vykoupil a my jsme osvobozeni od hříchu, máme tu nejcennější svobodu.

Svým vítězstvím nám dal naději, že i my z mrtvých vstaneme a budeme s ním věčně.

To ovšem mění optiku pohledu. Získávám nadhled a dívám se z pohledu věčnosti. Každý člověk, protože je vykoupen Kristovou krví, má nesmírnou hodnotu a důstojnost bez ohledu na postavení či postižení, od početí až do přirozené smrti.
Má svou čest, kterou nikdo nemá právo špinit. Má pozvání ke štěstí bez konce, proto je třeba mu tuto zprávu přinést. Kristus za něj dal svou božskou krev, proto stojí za to, abych se nasadil i já a pomohl mu.

Jsou sice lidé, kteří o vzkříšení pochybují, či dokonce se snaží i Písmo svaté vysvětlovat tak, jako by víra ve vzkříšení byla jen výplodem důvěřivosti prvních učedníků. Ale pak ztrácí smysl celá naše víra. Jestli Kristus nevstal, marná je naše víra… a máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí, říká apoštol Pavel. (Srov. 1Kor15,14.19) Co by to bylo za boha, kdyby jeho věrnost člověku končila u hrobu?

Jestli nevstal Kristus,

• ani církev nemůže být jeho tajemným tělem,
• pak je mše svatá jen requiem za mrtvého Krista
• a nepotřebujeme kněze, aby ve jménu Krista proměňoval a odpouštěl,
• pak zasvěcený život řeholníků a celibát kněží je jen kuriózním omezováním,
• pak odříkání manželů a oběť rodičů pro děti nemá smysl,
• pak není důvod k zachování řádu a Božích přikázání,
• pak stojí společnost bez naděje na konci svých dějin a zanikne jako stavba budovaná mimo základní kámen.

Ale Kristus z mrtvých vstal, tvrdí apoštol Pavel, a pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Proč bychom se jinak kvůli hlásání evangelia vydávali v nebezpečí každou hodinu a den co den umírali? (srov. 1Kor 15,20.22.30)

Tato skutečnost je základem naší jistoty i naděje, je důvodem naší radosti a oslavy. Jasná a pevná velikonoční víra v Kristovo zmrtvýchvstání – a jednou i naše vzkříšení – je nejlepším lékem k odstranění mnoha krizí v osobním životě, v církvi i ve společnosti. Z ní vyrůstá i zdravá orientace života, zaměření
na Krista, světlo přicházející z východu.

Kristus žije a je mezi námi. I dnes je možné se s ním setkat ve společenství těch, kterým se dal poznat, kterým slíbil, že bude uprostřed nich, když budou shromážděni v jeho jménu. Je možné mu naslouchat při četbě Písma svatého, je možné naslouchat jeho hlasu ve vlastním srdci a hovořit s ním v modlitbě. Je možné s důvěrou se svěřit jeho vedení a zakusit jeho moudrost, něžnou lásku, otcovské milosrdenství i božskou moc. On žárlivě ochrání naši svobodu, kterou tak draze zaplatil, při tom respektuje naši vůli, kterou nám dal, a chrání nás od samoty, pokud jej bereme jako důvěrného přítele.

Jestli se cítíme obdarováni, nenechejme si velikonoční poklad jen pro sebe. I nám nechává Zmrtvýchvstalý odkaz, který slavnostně dal svým učedníkům při posledním setkání, když řekl: Jděte, získávejte mi za učedníky všechny národy, křtěte a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A abychom se snad nebáli, dodává: Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! (Srov. Mt 28,18-20)

Kristus vstal a opravdu žije. Proto přeji každému z vás osobní setkání se Zmrtvýchvstalým, pravou velikonoční radost i jasnou křesťanskou orientaci dávající životní jistotu a nepřekonatelnou naději.