Papež Lev prožil slavnost Nanebevzetí Panny Marie v Castel Gandolfu. Mši oslavil v 10 hodin v místním kostele sv. Tomáše z Villanovy, v „papežské“ farnosti. K polední modlitbě se setkal s místními i přespolními na náměstí Svobody.
V homilii při dopolední mši u Sv. Tomáše se Lev XIV. věnoval jako hlavnímu tématu kráse. Vyšel z typického zobrazení Panny Marie na sklonku života, kdy ji umělci zpodobňují jako krásnou mladou „Co máme my, jejichž těla s věkem těžknou, kůže nese známky stáří a vlasy šednou, společného s onou krásnou mladou ženou z obrazů na našich oltářích?“ ptal se provokativně.
Odpověď našel v tom, co je pravá, Boží krása. „V každodenním životě se setkáváme s lidmi, jejichž tváře nesou známky let a trápení, a přece dovedou vyzařovat radost, laskavost a pokoj,“ připomněl Lev XIV. „Chceme-li skutečně objevit, pěstovat a sdílet Boží krásu, musíme se ji naučit vnímat ve vráskách starého člověka, stejně jako v něžné tváři dítěte, ve zralosti dospělého i ve vitalitě mladých lidí, v pracovním oblečení a nářadí stejně jako ve sváteční výzdobě.“
Mariina tvář je tak jedinečně krásná, doplnil papež Lev, protože je proměněna láskou. „Překonává každé znázornění, a přece je nám povědomá. Můžeme ji totiž vidět i v tuto chvíli ve tváři lidí, kteří jsou nám blízko, bratří a sester ve víře, s nimiž sdílíme každodenní oběť a dar života.“ Proto je žádoucí hledět na Marii, kterou „Bůh korunoval slávou v těle i duši a dal nám ji za Matku, průvodkyni, společnici na cestě a ochránkyni na pouti do nebes“.
V polední modlitbě se ještě Lev XIV. vrátil k typickým obrazům Nanebevzetí. Zmínil dvě základní schémata uměleckých znázornění této pravdy víry: zesnutí (tzv. Dormitio) a oslavení. V prvním z nich je v ústředním postavení Kristus zmrtvýchvstalý.
„Tento obraz znázorňuje centrální pravdu víry: Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých, nás vede k cíli, k němuž jsme byli stvořeni: k věčnému životu,“ zdůraznil papež. „Pán splnil na své Matce, co slíbil všem svým přátelům: »Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě.« (Jan 14,3)“
Obraz Mariina oslavení v jejím nanebevzetí, pokračoval Lev XIV., „nám také umožňuje rozjímat o našem konečném údělu: plnost života, kterou dnes s radostí obdivujeme v Marii, čeká i nás na konci časů“. Až bude i naše tělo proměněno „Vykupitelovou láskou“, dodal papež s odkazem na sv. Pavla (Flp 3,21; 1 Kor 15,54), „budeme žít navěky v nekonečné oslavě“.
Po polední modlitbě pak Lev XIV. poprosil přítomné o společnou modlitbu za všechny, kdo zvláště potřebují útěchu a naději, na přímluvu Panny Marie, „znamení naděje a útěchy“ (srv. LG 68). Vzpomněl zvláště křesťany ve Svaté zemi, účastníky války na Ukrajině a obyvatelstvo Kolumbie postižené zemětřesením. Přítomným pak popřál krásný sváteční den, příležitost pro „občerstvení na těle i na duchu, třeba i s dobrou knihou nebo v přírodě“, a rozloučil se s pozdravem „Na viděnou zítra!“
zdroj: vatican.va