Papež o dvou svatyních Guadalupe ve Španělsku a Mexiku

Papež František napsal zvláštní poselství u příležitosti navázání partnerství mezi dvěma svatyněmi, kde je uctívána Panna Maria Guadalupská. Známější z nich najdeme v Mexiku, kde se v 16. století zjevila Panna Maria svatému Juanu Diegovi. Druhá, mnohem starší, stojí ve španělské Estramaduře a je v ní uctívána starobylá soška Panny Marie, spojující Konstantinopol, Řím a iberský poloostrov.

Dějiny malé sošky sedící P. Marie s Ježíškem lze vystopovat až do Konstantinopole. Do Říma ji údajně přivezl sv. Řehoř Veliký, který ji pak daroval svému příteli Leandrovi, sevillskému arcibiskupovi. Socha byla ve Španělsku uctívána až do maurské invaze v 8. století, kdy byla z obavy před znesvěcením ukryta u řeky Guadalupe. Znovuobjevena byla ve 13. století a její svatyně se stala jedním z hlavních center mariánské úcty ve Španělsku.

Historikové se neshodují, zda jméno mexického Guadalupe odkazuje na španělskou svatyni, nebo má původ v aztécké etymologii. František proto ve svém poselství uznává, že slovo Guadalupe může mít různé významy, a vidí v tom působení Ducha Svatého, neboť pokud jméno pochází z arabštiny, znamená skrytou řeku, v níž lze spatřovat odkaz na živou vodu, o níž mluví Ježíš. Kdyby se v názvu spojily arabské a latinské vlivy, překlad by zněl „řeka vlků”. V tomto případě by Guadalupe bylo oázou klidu pro lidi, kteří se trápí svými hříchy a uvědomují si, že se stali vlkem pro ostatní lidi. Naproti tomu podle aztécké etymologie znamená Guadalupe jednoduše ženu, která zvítězila nad hadem.

František shrnuje tyto úvahy o původu slova Guadalupe a poznamenává, že Neposkvrněná je skutečnou Matkou všech, kdo se shromažďují u jejích svatyní. Kéž z jejich srdcí vytéká živá voda směrem k nebi, aby mohli uctívat Boha v Duchu a pravdě, uzavírá papež František.