Pouť kněží a jáhnů litoměřické diecéze za vlastní posvěcení

Farnost Doksany a zdejší klášter sester premonstrátek hostily na svátek sv. Terezie od Dítěte Ježíše (1. října) Pouť kněží a jáhnů litoměřické diecéze za vlastní posvěcení. Duchovní na ni svolal apoštolský administrátor diecéze Stanislav Přibyl.

Fotogalerie

10

Arcibiskup Stanislav Přibyl pozval spolubratry v kněžské a jáhenské službě nejprve ke společnému slavení mše svaté. Při promluvě navázal na evangelium: „Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království.“ (Mt 18,3). Vyzdvihl, že kněžské otcovství nevyrůstá z funkce, autority ani ze zkušenosti. „Nerodí se ani svěcením automaticky jako hotová vlastnost. Roste z člověka, který se stále znovu nechává přijímat Bohem jako dítě. Z člověka, který ví, že nemusí všechno zvládnout, nemusí všechno zachránit a nemusí být ve všem úspěšný. Smí se nechat nést,“ připomněl diecéznímu kléru a doplnil: „Možná právě to bývá v kněžském životě jedna z nejtěžších věcí. Zvykli jsme si být těmi, kdo dávají odpovědi, rozhodují, pomáhají, organizují, nesou druhé. Ale kdo nese nás? Dokážeme ještě před Bohem stát bez funkce, bez role faráře, vikáře, kanovníka, představeného – prostě jako jeho dítě?“

Příprava na nového biskupa

Arcibiskup také upozornil na nelehkou situaci litoměřické diecéze, která čeká na nového sídelního biskupa. Jak řekl, takové čekání může přinášet mnoho otázek: Kdo přijde? Jaký bude? Co změní? Co bude očekávat od nás? „Dovolím si však dnes položit jinou otázku: Jaké presbyterium přivítá nového biskupa? Budeme jen čekat, jaký člověk bude poslán, nebo se také sami budeme připravovat, abychom ho přijali jako bratři a spolupracovníci? Prosme proto v těchto týdnech opravdu vytrvale za jeho dobrý výběr,“ povzbudil a dodal: „Modleme se také za sebe, aby nový biskup nepřišel mezi izolované jednotlivce, nýbrž do presbyteria, které se učí být společenstvím bratří. Do společenství, kde každý hledá, nachází a zná své místo, ale zároveň má radost z daru druhého.“

Smíření ve františkánském duchu 

Duchovní slovo po bohoslužbě si pro kněze připravil v jubilejním roce sv. Františka někdejší provinciál františkánů P. Jakub Sadílek. „Díky vám, že pracujete pro lidi a pro církev, i když zrovna ve vašem regionu moc ,kostelových‘ lidí není. Díky, že snášíte často samotu a snažíte se ji nabídnout Bohu za ty, které vám svěřuje. Díky vám, že byť byste často ve světě měli na víc, že přijímáte skromné podmínky k životu,“ uvedl na úvod. Z části navázal na promluvu arcibiskupa a věnoval se tématu duchovního otcovství a synovství. Jádrem jeho přednášky však bylo smíření, o které litoměřická diecéze v letošním roce usiluje. Zejména pak o zahojení ran mezi Čechy a Němci, které způsobili nacisté za války i poválečné vyhnání německy hovořících obyvatel z území Československa. Jádrem jeho přednášky byl vzor světce sv. Františka, jehož jubileum osmi staletí od smrti si letos církev připomíná.

Po polední modlitbě Anděl Páně se kněží a jáhni sešli k obědu v přízemí kláštera sester premonstrátek. Pouť pak zakončila společná adorace v klášterním kostele Narození Panny Marie.