V Tiché oslavili půl století s novým kostelem

Kostel sv. Mikuláše v Tiché na Frenštátsku má v Česku unikátní postavení. Místním se jej podařilo vybudovat na přelomu 60. a 70. let minulého století. Spolu s kostely v Senetářově a Mostě tak patří mezi chrámy, které v Československu vznikly v období tzv. normalizace. V podbeskydské obci se do stavby pustili v roce 1969 a posvěcení chrámu se dočkali v roce 1976 – tedy před padesáti lety.

Fotogalerie

10

23 tisíc brigádnických hodin

Až do 13. srpna 1964 přitom v Tiché žádný nový kostel stavět neplánovali. Té noci ale dosavadní dřevěný kostel sv. Mikuláše spálil požár. „To, co pohltil požár během pár desítek minut, dokázali lidé během několika let znovu vybudovat díky své vytrvalosti, obětavosti a víře. Vy mnozí jste na něm pracovali a dokázali byste říct, kde konkrétně. Odpracovali jste 23 tisíc brigádnických hodin, dávali peníze, svůj čas i síly,“ vyzdvihl biskup Martin David při slavnostní bohoslužbě v sobotu 12. září.

Místní farníci na slavnost pozvali také dva kněžské rodáky – P. Antonína Špačka a P. Radka Vašinka – i duchovní, kteří ve farnosti sloužili. Přijel také historik a teoretik architektury Vladimír Šlapeta, jehož otec Lubomír Šlapeta kostel po architektonické stránce navrhl.

Dát dohromady lidi, živý chrám

Biskup Martin v promluvě zdůraznil, že Boží chrám je něčím daleko větším než domem z cihel: „Po půl století není otázkou: Jak dlouho ještě vydrží tato stavba? Ale: Jak živý je chrám, který tvoříme my?  I přes všechnu námahu, se kterou byla obnova kostela spojena, a se vší úctou k těm, kdo se na tom podíleli, si dovolím říct, že je daleko jednodušší dát dohromady kameny, cihly, dřevo, sklo a obnovit stavbu než dát dohromady lidi a z živých kamenů tvořit živý chrám, tedy společenství,“ zamyslel se biskup. „K čemu by byl kostel, kdyby v něm chyběla modlitba? K čemu by byly pevné zdi, kdyby v nich nebyli lidé, kteří si dokážou odpustit? K čemu by byl oltář, kdybychom kolem něj nedokázali stát jako bratři a sestry?“