Sv. Antonín Veliký – světec století převratných změn

„Písek moře a kapky deště a dny staletí – kdo může spočítat?“ ptá se starozákonní kniha Sírachovcova (Sír 1,2). Dnešní světec – sv. Antonín zvaný Veliký – by si mohl činit nárok přinejmenším na to poslední. Jeho život skutečně obsáhl stovku let, a bylo to století velkých historických zvratů.

Antonín přišel na svět v egyptské vsi jménem Koma v polovině 3. křesťanského století, zhruba tisíc let po legendárním založení Říma. Jeho rodina mohla mluvit o štěstí, že přečkala pronásledování křesťanů, které za vlády císaře Decia (249–251) zuřilo obzvlášť krutě. Sto let poté – v polovině 4. století – se církev v Římské říši těší formální náboženské svobodě, je však zmítána těžkými teologickými spory ohledně samotných základů křesťanství: otázky „Kdo je Ježíš Kristus?“

Pro svatého Antonína byl Ježíš Kristus ten, kvůli komu stálo za to vzdát se všeho a žít jenom pro něj. Když na prahu dospělosti osiřel, rozhodl se postarat o svou mladší sestru, které zajistil solidní vychování a dobré věno, rozdal majetek potřebným a odešel do samoty.

Nebylo tomu ale tak, že by zde sám a sám hledal svou vlastní dokonalost. Naopak – vyhledával zkušené muže duchovního života, navštěvoval je, učil se od nich všemu, co poznal jako dobré a užitečné pro život s Bohem – pokoře, laskavosti, askezi, sebekázni, vytrvalosti v dobrém, intenzivní modlitbě…

Život v samotě egyptské pouště rozhodně nebyl a není idylický. Nejde jen o to, zda má takový pouštní poustevník co jíst a kde spát; o to se koneckonců starali lidé, kterým byl tento „podivín“ sympatický, a proto mu nosili do jeho samoty chléb výměnou za rukodělné výrobky. Antonín měl totiž dobře na paměti slova Písma „kdo nechce pracovat, ať nejí“ (2 Sol 3,10).

Horší byly obtíže vnitřní – boj s neustálým pokušením vzdát život naprosté vydanosti do Božích rukou, s pokušením vytěžit vše, co tento svět nabízí, začít si užívat, vyhledávat vlastní potěšení… Antonínův životopisec popisuje mnohé světcovy vnitřní boje, často velmi barvitým a obrazným, alegorizujícím způsobem.

Tento životopis – jeho autorem je výjimečný teolog sv. Athanasius – tedy pochopitelně nelze číst jako „reportáž z nadpřirozena“. Přináší však nedocenitelné postřehy pro každého, kdo hledá pomoc s orientací v jednom z nejtěžších bludišť: vlastním srdci. Sv. Antonín prosil a byl mu dán dar, který již apoštol Pavel nazývá „rozlišování duchů“ (1 Kor 12,10). Jak sám Antonín píše svým následovníkům: „Proste s upřímným srdcem o onoho mocného planoucího Ducha, a bude vám dán.“

zdroj: santiebeati.it