Na 9. března připadá liturgikcá památka sv. Františky Římské. Tato šlechtična z přelomu 14. a 15. století se z lásky ke Kristu a jeho církvi věnovala péči o římské chudé. Když po čtyřicetiletém manželství ovdověla, vstoupila do kongregace benediktinských oblátek, kterou spoluzakládala.
Francesca Bussa de’ Leoni se narodila v Římě roku 1384 do bohaté a urozené rodiny. Podle dobových zvyklostí se ji její rodina rozhodla provdat navzdory Františčiným touhám po řeholním životě. Díky pomoci dobrého zpovědníka se Františce podařilo překonat krizi z nuceného sňatku a ve svém nastávajícím Lorenzovi de’ Ponziani našla milujícího manžela a otce dětí, přítele a společníka. Jejich manželství trvalo čtyřicet let.
Roku 1410 zachvátila Řím epidemie moru, které padly za oběť také dvě Františčiny děti. Františka však nezaváhala a otevřela svůj palác nemocným, které navzdory riziku osobně ošetřovala. Její manžel byl tehdy na útěku před nepřáteli, syn byl zadržen jako rukojmí. Když epidemie ustoupila, mohla se Františka se svými drahými znovu setkat.
Kolem Františky se shromažďovala skupina jejích přítelkyň a společnic, které jí pomáhaly v jejím charitativním díle. Roku 1425 spolu s nimi založila uskupení později nazvané Mariiny benediktinské oblátky. Členky se zavazovaly žít podle možností v duchu evangelních rad ve svých domovech a věnovat se péči o chudé. Roku 1433 získaly vlastní příbytek v Římě na úpatí Kapitolu.
Když roku 1436 Františka ovdověla, zanechala svůj dům v péči svého syna a jeho rodiny a odstěhovala se ke svým spolusestrám. Byla zvolena představenou své komunity a zbývající čtyři roky zcela zasvětila komunitnímu životu.
Počátkem března roku 1440 se doslechla o těžké nemoci svého syna, vydala se tedy za ním do domu manželovy rodiny. Syn se zanedlouho uzdravil, onemocněla však Františka a 9. března poklidně zemřela. Místo jejího posledního odpočinku, mariánská bazilika na Kapitolu, dnes nese její jméno. Spolu se sv. Petrem a Pavlem a se sv. Filipem Nerim je ctěna jako patronka města Říma.
zdroj: santiebeati.it