Svatá Rita z Cascie, přímluvkyně v beznadějných situacích

Dnes, 22. května, si připomínáme svátek svaté Rity z Cascie. Tato italská světice vešla ve známost svou schopností odpouštět i v nejtěžších životních situacích – dokázala se smířit s vrahy svého manžela. Kanonizoval ji papež Lev XIII. v roce 1900.

Narodila se kolem roku 1381 v umbrijské vesnici Roccaporena nedaleko města Cascia v Itálii jako jediné dítě Antonína Lottiho a jeho ženy Amáty. Od dětství byla vnímána jako dítě zvláštní Boží přízně – podle tradice ji jednou rodiče nalezli v kolébce se včelami u úst, aniž by jí ublížily. 

Už jako dívka pocítila touhu zasvětit se Bohu, avšak z poslušnosti k rodičům vstoupila do manželství s Pavlem Mancinim. Manželství s impulzivním a prudkým mužem pro ni znamenalo velkou zkoušku. Rita však snášela urážky s pokorou a odpovídala láskou, tichostí a modlitbou. Postupem času se Pavlovo srdce změnilo a zdálo se, že se jejich rodina stala šťastnou. Měli spolu dva syny – Jana a Pavla.

Rodinné štěstí však netrvalo dlouho. V době, kdy Itálií zmítaly spory mezi guelfy a ghibelíny, se její manžel stal obětí krvavé msty. Rita vrahům odpustila, skryla krvavé důkazy a synům pravdu dlouho zatajovala, aby je uchránila před pokušením pomsty. Když se však později dozvěděli okolnosti otcovy smrti, touha po odplatě je přemohla. Rita se tehdy s bolestí obrátila na Boha s prosbou, aby si raději vzal její syny, než aby spáchali těžký hřích. Oba skutečně záhy zemřeli.

Po ztrátě celé rodiny se Rita rozhodla vstoupit do kláštera augustiniánek ve městě Cascia. Byla však opakovaně odmítnuta, dokud se zcela neusmířila s rodinou manželových vrahů. Legenda vypráví, že ji nakonec do kláštera zázračně doprovodili sv. Jan Křtitel, sv. Augustin a sv. Mikuláš z Tolentina, její patroni od dětství. Vrata kláštera se před nimi otevřela a Rita byla přijata.

V řeholním životě vynikala asketismem, rozjímáním o Kristově utrpení a hlubokou oddaností eucharistii. V roce 1443 byla při modlitbě před křížem mysticky zasažena trnem z Ježíšovy koruny, který jí způsobil hlubokou ránu na čele – stigma, jež nesla až do smrti. Kvůli nepříjemnému zápachu z rány byla oddělena od ostatních sester, přesto žila v lásce k Bohu i bližním.

Na sklonku života, upoutaná na lůžko a živená už jen eucharistií, neustávala v povzbuzování ostatních sester k věrnosti Kristově lásce a církvi. Podle legendy před svou smrtí poprosila o růži ze své zahrady – přestože bylo uprostřed zimy, růže rozkvetla a byla jí přinesena. Rita zemřela 22. května pravděpodobně roku 1457. Po její smrti se její tělo, dříve pokryté ranami, zázračně proměnilo – vředy zmizely a místnost naplnila příjemná vůně.

Svatá Rita byla blahořečena 19. října 1626 papežem Urbanem VIII. a kanonizována 24. května 1900 papežem Lvem XIII. Dnes je její tělo vystaveno ve skleněné schránce v bazilice v Cassii, postavené roku 1947 nad jejím hrobem. 

Zdroj: Catholica