Svatí Šimon a Juda Tadeáš, apoštolové věrnosti a naděje

28. října si připomínáme svátek svatých Šimona a Judy Tadeáše, dvou apoštolů, které Ježíš povolal mezi své nejbližší učedníky. O jejich životě se v Písmu dochovalo jen málo zpráv. Jejich příklad přesto připomíná sílu víry, otevřenost Božímu slovu a jednotu, která může spojovat lidi rozdílných zkušeností i názorů

Šimon a Juda Tadeáš patří mezi dvanáct apoštolů. Jejich jména nacházíme v novozákonních seznamech Ježíšových učedníků, podrobnosti o jejich pozdějším působení však známe především z tradice. Ta je spojuje při hlásání evangelia i v mučednické smrti.

Šimon zvaný Horlivec

Evangelisté Matouš a Marek označují Šimona přízviskem Kananejský, zatímco Lukáš jej nazývá Zelótou neboli Horlivcem. Toto označení může odkazovat na jeho někdejší spojení s hnutím zelótů, které usilovalo o osvobození židovského národa od římské nadvlády, nebo obecně na jeho horlivost pro víru a Boží zákon.

Mezi Ježíšovými učedníky tak vedle sebe stáli lidé velmi odlišného smýšlení. Šimon mohl představovat opačný pól než Matouš, někdejší celník pracující ve službách římské moci. Oba však přijali Ježíšovo povolání a stali se součástí jednoho společenství.

Juda Tadeáš a otázka při poslední večeři

Juda je v evangeliích označován jako Tadeáš nebo Juda Jakubův. Janovo evangelium jej výslovně odlišuje od Jidáše Iškariotského a zachycuje jeho otázku při poslední večeři: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ (Jan 14,22).

Ježíš mu odpovídá poukazem na lásku a věrnost jeho slovu. Poznání Boha se tak pojí s osobním vztahem, který proměňuje lidský život. Člověk, který přijímá Kristovo slovo a žije podle něj, otevírá Bohu svůj domov i své srdce.

S Judou Tadeášem tradice spojuje také jeden z novozákonních listů. Ten vybízí k vytrvalosti ve víře, modlitbě a životu v Boží lásce.

Svědkové evangelia až k mučednictví

Podle starobylé tradice působili Šimon a Juda Tadeáš společně na Blízkém východě a jejich misijní cesta vedla až do Persie. Zprávy o místech jejich působení i okolnostech smrti se však liší a nelze je s jistotou historicky doložit.

Církev je uctívá jako apoštoly a mučedníky. V umění bývá Šimon zobrazován s pilou a Juda Tadeáš s kyjem, tedy s nástroji, které tradice spojuje s jejich smrtí. Judu někdy doprovází také obraz Kristovy tváře.

Svatý Juda Tadeáš je zvláště uctíván jako přímluvce lidí v těžké nouzi a v situacích, které se zdají bezvýchodné. Věřící se k němu obracejí s prosbou o pomoc, sílu a naději.

Společný svátek obou apoštolů připomíná, že věrnost Kristu se může projevovat také nenápadnou a vytrvalou službou. Přestože o Šimonovi a Judovi víme málo, jejich místo mezi apoštoly svědčí o povolání následovat Ježíše a předávat jeho evangelium dál.