27. června si katolická církev připomíná svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, teologa a učitele církve, který patří k nejvýznamnějším osobnostem raného křesťanství. Proslul především obhajobou pravé nauky o Ježíši Kristu a významně ovlivnil christologické učení církve.
Cyril se narodil kolem roku 376 v Egyptě. Vyrůstal v prostředí silně ovlivněném křesťanskou vzdělaností a teologickou tradicí Alexandrie, jednoho z nejvýznamnějších center tehdejšího křesťanského světa. Roku 412 se stal alexandrijským patriarchou a stál v čele místní církve více než tři desetiletí.
Do dějin vstoupil především svým působením během christologických sporů v první polovině 5. století. Postavil se proti učení konstantinopolského patriarchy Nestoria, který odmítal označovat Pannu Marii titulem Bohorodička (Theotokos). Cyril hájil víru církve, podle níž je Ježíš Kristus jedinou osobou, pravým Bohem a pravým člověkem, a že Maria je skutečně Matkou Boží, protože porodila vtěleného Božího Syna.
Jeho teologické argumenty sehrály klíčovou roli na Efezském koncilu v roce 431, který odmítl Nestoriovo učení a slavnostně potvrdil titul Panny Marie jako Bohorodičky. Tento koncil představuje jeden z důležitých mezníků v dějinách křesťanské nauky.
Svatý Cyril zanechal rozsáhlé literární dílo zahrnující biblické komentáře, dogmatické spisy i homilie. Ve svých textech zdůrazňoval především tajemství Kristova vtělení a jednotu Kristovy božské a lidské přirozenosti.
Cyril Alexandrijský zemřel roku 444. Církev jej od prvních staletí uctívá jako světce a papež Lev XIII. jej v roce 1882 prohlásil za učitele církve.
Odkaz svatého Cyrila Alexandrijského připomíná význam věrnosti apoštolské víře a zároveň ukazuje, jak ústřední místo zaujímá v křesťanství osoba Ježíše Krista – pravého Boha a pravého člověka.