Svatý Ignác z Loyoly: Od rytířských snů ke službě Bohu

31. července připomínáme památku svatého Ignáce z Loyoly, kněze, mystika a zakladatele Tovaryšstva Ježíšova. Jeho cesta od touhy po vojenské slávě k hlubokému duchovnímu životu ukazuje, jak může setkání s Bohem proměnit lidské plány.

Ignác se narodil roku 1491 na rodovém sídle Loyola v Baskicku na severu Španělska jako nejmladší ze třinácti dětí šlechtické rodiny. Při křtu dostal jméno Íñigo López. Mládí strávil v prostředí královského dvora a později vstoupil do vojenské služby. Toužil po rytířské slávě, společenském uznání a velkých činech.

Zlom v jeho životě nastal 20. května 1521 při obraně Pamplony, kdy mu dělová koule vážně poranila nohu. Následovala dlouhá a bolestná léčba v rodném domě. Protože tam neměl k dispozici rytířské romány, o které žádal, začal číst knihy o životě Ježíše Krista a svatých.

Postupně si uvědomoval rozdíl mezi krátkodobým uspokojením, které mu přinášely představy o světské slávě, a hlubokým pokojem, jenž v něm zůstával při myšlenkách na následování Krista. Tato zkušenost se později stala jedním ze základů jeho učení o rozlišování duchů (duchovní metoda, jak poznat, zda naše myšlenky a hnutí v srdci pocházejí od Boha či jeho andělů – dobrých duchů, nebo od zlého ducha).

Nový život začal před Pannou Marií

Po uzdravení se Ignác vydal na pouť do benediktinského kláštera Montserrat. Před obrazem Panny Marie odložil svůj meč a rytířský oděv a po celonočním bdění se rozhodl zasvětit nový život Bohu.

Následně pobýval téměř rok v Manrese, kde se věnoval modlitbě, pokání a službě chudým. Prošel zde obdobím hlubokých vnitřních zápasů, ale také zásadních duchovních zkušeností. Právě v Manrese začaly vznikat první poznámky, z nichž později vytvořil své nejznámější dílo – Duchovní cvičení.

Nejde pouze o knihu určenou ke čtení, ale především o praktickou cestu modlitby a rozlišování. Duchovní cvičení pomáhají člověku nahlížet vlastní život ve světle evangelia, poznávat Boží působení a svobodněji se rozhodovat pro to, co vede k hlubší službě Bohu i lidem.

Ignác poté uskutečnil pouť do Svaté země. Toužil tam zůstat a hlásat evangelium, církevní představení mu to však z bezpečnostních důvodů nedovolili. Po návratu pochopil, že pro další službu potřebuje vzdělání. Přestože mu bylo již přes třicet let, začal studovat latinu a následně filozofii a teologii ve Španělsku a v Paříži.

Počátky Tovaryšstva Ježíšova

Během studií v Paříži se kolem Ignáce vytvořila skupina přátel, mezi nimiž byli také později svatý František Xaverský a svatý Petr Faber. Dne 15. srpna 1534 složili v kapli na pařížském Montmartru slib chudoby a čistoty. Chtěli společně sloužit ve Svaté zemi, a pokud by to nebylo možné, dát se k dispozici papeži.

Ignác přijal roku 1537 v Benátkách kněžské svěcení. Se svými druhy se následně vydal do Říma, kde své služby papeži nabídli. Věnovali se kázání, katechezi, péči o nemocné, vzdělávání a vedení duchovních cvičení.

Papež Pavel III. schválil nové řeholní společenství 27. září 1540 bulou Regimini militantis Ecclesiae. Vzniklo tak Tovaryšstvo Ježíšovo, jehož prvním generálním představeným byl zvolen právě Ignác. Jezuité se postupně vydávali do různých částí Evropy i na vzdálené misie. František Xaverský působil v Indii a Japonsku, další členové řádu se podíleli na vzdělávání, duchovní obnově církve i práci Tridentského koncilu.

V Římě Ignác založil Římskou kolej, z níž se později stala Papežská univerzita Gregoriana, a kolej určenou k přípravě kněží pro německy mluvící země.

Vše k větší slávě Boží

Ignác vedl Tovaryšstvo Ježíšovo především prostřednictvím rozsáhlé korespondence. Napsal přibližně sedm tisíc dopisů a dokončil také Konstituce řádu. Zdůrazňoval poslušnost, vzdělání, připravenost ke službě a hledání Boží vůle v konkrétních okolnostech života.

S jeho spiritualitou je spojeno heslo Ad maiorem Dei gloriam – „K větší slávě Boží“. Neznamená útěk od světa, ale snahu hledat Boha a sloužit mu ve všech věcech, v modlitbě, práci, studiu i pomoci druhým. Ignác byl mystik, člověk intenzivního duchovního života, který učil druhé vnímat Boží přítomnost „v živlech, kterým dává existovat, v rostlinách, jimž dává růst, ve zvířatech, kterým dává vnímat, a v lidech, jimž dává pochopení“.

Ignác z Loyoly zemřel v Římě 31. července 1556 ve věku 65 let. V té době mělo Tovaryšstvo Ježíšovo již přibližně tisíc členů a působilo v mnoha zemích včetně českých zemí. Papež Pavel V. Ignáce roku 1609 blahořečil a papež Řehoř XV. jej 12. března 1622 prohlásil za svatého.

Zdroj: Catholica