Petr Klaver (1580–1654), jezuitský misionář pocházející z Katalánska, zasvětil svůj život těm nejubožejším – černým otrokům přivážejícím se do jihoamerické Cartageny. V dějinách se stal světcem, kterého církev nazývá „otrokem černých otroků“ a „apoštolem Cartageny“.
Narodil se 26. června 1580 ve španělském Verdú poblíž Barcelony. Od šestnácti let studoval na univerzitě vedené jezuity a v roce 1602 vstoupil do jejich řádu. Na Mallorce se seznámil s řeholním bratrem Alfonsem Rodriguezem, který se stal jeho duchovním rádcem a významně ovlivnil jeho rozhodnutí odjet na misie do Západní Indie.
V roce 1610 Klaver vyplul s dalšími misionáři do místokrálovství Nová Granada (dnešní Kolumbie). Teologická studia dokončil v Bogotě a v přístavním městě Cartagena přijal v roce 1616 kněžské svěcení. Zde pak působil následujících šestatřicet let.
Do Cartageny připlouvaly lodě plné zotročených Afričanů. Petr Klaver se jim začal věnovat, přinášel jim jídlo, léky a oděvy a učil je katechismu. Je uváděno, že pokřtil více než 300 tisíc lidí. Aby jim porozuměl, učil se jejich jazyky a spolupracoval s desítkami tlumočníků.
Kolem roku 1620 složil osobní slib, že bude „navždy otrokem černošských otroků“. Z jeho hesla se stalo celoživotní poslání. Církevní historikové jej popisují jako mystika plného dynamismu, jehož síla spočívala především v modlitbě: „Málo mluvit s lidmi, mnoho s Bohem.“
Klaverova služba nebyla vždy vítaná – otrokáři jej považovali za nepohodlného, protože narušoval jejich obchodní zájmy. On však pokračoval: sloužil nemocným, vězňům i obyvatelům města, mnohé přiváděl ke svátostem a stal se vyhledávaným zpovědníkem.
Poslední léta trpěl Parkinsonovou nemocí a postupně ochrnul. Zemřel 8. září 1654 v Cartageně ve věku 74 let, vyčerpán celoživotní námahou.
Za jeho oběť a heroickou lásku ho církev ocenila roku 1851, kdy byl blahoslaven papežem Piem IX. a v roce 1888 kanonizován papežem Lvem XIII., který mu v roce 1896 udělil titul patrona černošských misií.
Zdroj: Catholica