Svatá Rita z Cascie: Příklad odpuštění, trpělivosti a důvěry v Boha

22. května, si církev připomíná svatou Ritu z Cascie – italskou světici, která se stala symbolem odpuštění, trpělivosti a důvěry v Boha i v těch nejtěžších životních chvílích. Právě proto je dodnes vzývána jako patronka beznadějných a zdánlivě nemožných situací.

Rita se narodila kolem roku 1381 v malé umbrijské vesnici Roccaporena nedaleko Cascie jako jediné dítě Antonína Lottiho a Amáty. Už od dětství byla spojována se zvláštní Boží ochranou. Tradice vypráví, že ji rodiče jednou našli v kolébce obklopenou včelami, které jí však nijak neublížily.

Ačkoli toužila zasvětit svůj život Bohu, z poslušnosti vůči rodičům vstoupila do manželství s Pavlem Mancinim. Soužití s prudkým a násilnickým mužem pro ni znamenalo velké utrpení. Rita však odpovídala trpělivostí, modlitbou a laskavostí. Postupně se jí podařilo manželovo srdce proměnit a rodinný život se uklidnil. Manželům se narodili dva synové – Jan a Pavel.

Pokoj však netrval dlouho. V období sporů mezi guelfy a ghibelíny byl její manžel zavražděn v rámci krevní msty. Rita dokázala pachatelům odpustit a snažila se své syny uchránit před touhou po pomstě. Když však i oni začali uvažovat o odplatě, obrátila se Rita k Bohu s bolestnou prosbou, aby raději zemřeli, než aby spáchali těžký hřích. Oba synové krátce nato zemřeli.

Po ztrátě celé rodiny se Rita rozhodla vstoupit do kláštera augustiniánek v Cascie. Přijata byla až poté, co se podařilo usmířit znepřátelené rodiny spojené s vraždou jejího manžela. Podle legendy ji do kláštera zázračně doprovodili sv. Jan Křtitel, sv. Augustin a sv. Mikuláš z Tolentina.

V řeholním životě vynikala hlubokou modlitbou, pokáním a rozjímáním o Kristově utrpení. Roku 1443 byla při modlitbě před křížem mysticky zasažena trnem z Kristovy koruny. Na jejím čele se otevřela bolestivá rána, stigma, které nesla až do smrti. Přesto zůstávala pro své spolusestry znamením pokoje, víry a oddanosti Kristu.

Na konci života, kdy byla upoutána na lůžko, podle tradice požádala o růži ze zahrady svého rodného domu. Přestože byla zima, růže zázračně rozkvetla. Právě růže se proto stala jedním ze symbolů svaté Rity.

Svatá Rita zemřela pravděpodobně 22. května 1457. Po její smrti se podle svědectví místnost naplnila příjemnou vůní a její tělo se zázračně zachovalo. Blahořečena byla papežem Urbanem VIII. v roce 1626 a svatořečena papežem Lvem XIII. v roce 1900.

Dnes je její tělo uctíváno v bazilice svaté Rity v Cascie, kam každoročně přicházejí tisíce poutníků prosit o přímluvu v těžkých životních situacích.