Svatý Pius X., papež, který chtěl „všechno obnovit v Kristu“

21. srpen je spojen s památkou sv. Pia X. Papežem se stal roku 1903, zemřel 20. srpna 1914 – krátce po vypuknutí 1. světové války, které se do poslední chvíle snažil zabránit.

Pozdější papež Pius X. se narodil roku 1835 v městečku Riese v Benátsku na severu Itálie. Jeho rodným jménem bylo Giuseppe Melchiorre Sarto. Pocházel z velké rodiny, vyrůstal ve skromných poměrech. Lidové vyprávění traduje, že jako malý chlapec prosil svého faráře, aby mu dovolil přijímat eucharistii dříve než v tehdy stanoveném věku 14 let. Farář musel s lítostí odmítnout, jelikož jako „příliš malý pán“ nemohl změnit církví stanovený limit. S úsměvem prý dodal: „Třeba to změníš ty, až se staneš papežem…“

Vstoupil do semináře v Padově díky podpoře benátského arcibiskupa, rodáka z téže obce, a roku 1858 byl vysvěcen na kněze a ustanoven kaplanem v Tombolu v diecézi Treviso. Kuriózní náhodou postupoval v hierarchii po devítiletých etapách: devět let byl kaplanem v Tombolu, pak devět let farářem v Salzanu, devět let kanovníkem a rektorem semináře v Trevisu a devět let biskupem v Mantově. Byl po mnoha letech prvním papežem, který prošel „všemi patry“ pastorace.

Roku 1893 byl jmenován kardinálem a ustanoven benátským arcibiskupem, „patriarchou“, ovšem úřadu se mohl ujmout až následujícího roku. Tehdejší italský král si totiž osoboval právo „posledního slova“ při obsazování benátského patriarchátu na základě prastarého privilegia z dob Benátské republiky. Když odjížděl z Benátek vlakem na konkláve roku 1903, slíbil svým diecézanům, kteří jej vyprovázeli na nástupiště: „Vrátím se živý nebo mrtvý.“ Slib mu umožnil splnit sv. Jan XXIII., který roku 1959 nechal převézt do Benátek ostatky mezitím svatořečeného Pia X.

Jako papež přijal heslo Omnia instaurare in Christo – „Všechno obnovit v Kristu“. Velmi důsledně pak skutečně usiloval o oživení vnitrocírkevního života, čistotu víry a liturgického slavení. Zásadním způsobem zasáhl do tehdy probíhající modernistické krize. A skutečně roku 1910 vydal dekret Quam singulari, jímž stanovil v římskokatolické církvi věk pro první svátost smíření a první přijetí eucharistie na dobu „užívání rozumu“, tj. kolem sedmého roku. Tato norma trvá dosud.

Jako papež vystupoval sv. Pius X. z pozice přísné neutrality, odmítal se nechat zatáhnout do tehdejších mocenských sporů, natož do pokusů identifikovat některou z válčících stran s „obránci pravého náboženství“. Když jej na samém počátku 1. světové války žádal rakousko-uherský velvyslanec o „požehnání pro rakouské zbraně“, striktně odmítl: „Papež nežehná zbraním, ale míru.“

Skutečnost, že navzdory jeho úsilí se světová válka skutečně rozpoutala, přispěla k velkému utrpení, jež zažíval v posledních týdnech svého života. Zemřel 20. srpna 1914 na srdeční selhání. Roku 1951 byl Pius X. beatifikován a tři roky poté svatořečen. Na jeho počest doplnilo rodné městečko své jméno na Riese Pio X.