Dnes, 21. července si připomínáme svatého Vavřince z Brindisi (1559–1619), jednoho z nejvýznamnějších kapucínů a kazatelů své doby, který zasáhl do života církve nejen v Itálii, ale i ve střední Evropě.
Narodil se 22. července 1559 v Brindisi na jihu Itálie jako Julius Cézar Russo. Jméno dostal po slavném římském vojevůdci, avšak jeho životní dráha směřovala úplně jiným směrem. Po předčasné smrti otce ho matka svěřila do péče minoritů, kteří se postarali o jeho první vzdělání. Když ve 14 letech ovdověla i matka, Julius odešel ke svému strýci knězi do Benátek. Zde se seznámil s kapucíny a vstoupil do jejich řádu. Při obláčce přijal jméno Vavřinec.
Studoval filosofii, teologii i biblistiku – obor, který se stal jeho vášní. Ovládal řadu jazyků, kromě italštiny i latinu, hebrejštinu, řečtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu a dokonce i češtinu. Kněžské svěcení přijal roku 1582. Brzy se projevil jako výjimečný kazatel – s hlubokou znalostí Bible, schopností oslovit srdce i mysl a otevřeností pro dialog s těmi, kdo se odchýlili od katolické víry.
Od 27 let zastával řadu odpovědných funkcí – byl kvardiánem, novicmistrem, provinciálem i generálním představeným kapucínů. Zakládal kláštery po celé Evropě – v Innsbrucku, Salcburku, Tridentu či Vídni.
Do českých zemí přišel v roce 1599 na pozvání pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé. Přes odpor protestantů zde kázal, obracel srdce k Bohu a zakládal řeholní komunitu. V roce 1600 založil kláštery ve Vídni a ve Štýrském Hradci. O rok později pomohl duchovní podporou křesťanskému vojsku v boji proti Turkům v Uhrách.
Jako diplomat působil na přání papeže i císaře u evropských dvorů – ve Španělsku, Bavorsku i v Čechách. Jeho úkolem bylo posilovat katolickou víru i usmiřovat znesvářené panovníky. V roce 1618 se zapojil do jednání o mír mezi Milánem a Savoji a následně se vypravil až do Lisabonu za španělským králem, aby intervenoval za mír v Neapoli. Vyčerpán náročnou cestou zemřel právě v den svých šedesátých narozenin.
Vavřinec z Brindisi byl nejen charismatickým kazatelem a zbožným řeholníkem, ale také plodným autorem. Jeho dílo, souhrnně vydané jako Opera omnia (1928–1956), zahrnuje kazatelské texty, biblické výklady, spisy o náboženských sporech i autobiografii.
Za svatého byl prohlášen v roce 1881 papežem Lvem XIII. a o 78 let později, roku 1959, ho papež Jan XXIII. vyznamenal titulem učitel církve.