Velikonoční vigilie v ostravsko-opavské katedrále: „Uvěřit v Boha, který překvapuje“

Ostravsko-opavská diecéze vstoupila do oslavy Velikonoc. Biskup Martin David při Velikonoční vigilii v sobotu 4. dubna hovořil o Bohu, který nás nepřestává překvapovat. Přinášíme plné znění promluvy.

Fotogalerie

2

Bůh, který překvapuje

Doznělo evangelium, které završilo dlouhou bohoslužbu slova. Evangelium o vzkříšení, které je pro všechny především překvapením. Překvapením nejprve pro vojáky, kteří hlídali hrob. Ti z toho padnou na zem a chvilku se zřejmě nemohou probrat. Překvapením pro ženy, které k němu přicházejí s láskou a smutkem. A nakonec i pro samotné učedníky, kteří – i když to od Ježíš slyšli – dokázali si něco takového sotva představit.

Ale není to první překvapení, které Bůh člověku připravil. Slyšeli jsme to v mnoha čteních ze Starého Zákona. Bůh překvapuje Abrahama ve chvíli, kdy je připraven obětovat svého syna – a v poslední chvíli nečekaně zasahuje. Překvapuje Mojžíše i celý Izrael, když otevírá cestu tam, kde žádná není, a možná ještě více překvapuje Egypťany, kteří si mysleli, že mají situaci pevně ve svých rukou. Překvapuje skrze ústa proroků, když dává přísliby, které přesahují lidskou představivost a které se v dějinách naplní. Protože slovo, které Bůh vyřkne se k němu nevrací bez účinku, ale zdaří se mu k čemu ho poslal. (Iz 55,11)

V Kristu toto Boží překvapování vrcholí: hrob je prázdný. Není tady, byl vzkříšen – slyší ženy od anděla. Smrt nemá poslední slovo. Život vítězí způsobem, který nikdo nečekal.

Možná i vy, milí katechumeni, byste dokázali vyprávět o chvíli, kdy vás Bůh ve vašem životě překvapil. A právě toto překvapení vás přivedlo až sem, k této noci. A možná je to překvapení i pro některé z vás samotných, že tu dnes stojíte. Chci vám blahopřát, že jste uvěřili v Boha, který překvapuje. Život s ním je dobrodružstvím.

Papež František to často říkal, že „Náš Bůh je Bohem překvapení“.  Je Bohem překvapení, protože je láska. A láska vždy dokáže překvapit. Překvapuje tím, že dává víc než bychom čekali. Překvapuje tím, že proměňuje – člověka, vztahy, život.

My máme někdy s přibývajícími léty pocit, že nás už v životě nic nepřekvapí. Že už jsme všechno viděli, všechno zažili, všechno pochopili. Ale v životě s Bohem to neplatí. Ve víře vždy zůstává prostor pro nové, pro nečekané, pro dar Boží  lásky, která překvapuje

A pokud nás Bůh nepřekvapuje, možná to není proto, že by přestal jednat. Možná je to proto, že Boží překvapení přestáváme vidět, nebo vidět nechceme.

Tato velikonoční noc nás zve, abychom Bohu dali novou možnost vstoupit do našeho života – i tam, kde jsme si jisti, že už se nic změnit nemůže. Nechme se Bohem překvapovat. Nejen o Velikonocích. Protože právě tam, kde to nečekáme, může začít nový život.