FOTOGALERIE: Prašivá – Dávání a přijímání je jako dýchání

Setkání dětí a rodin s otcem biskupem se konalo první prázdninový den, 1. července, na Prašivé. Po úmorných vedrech teplota o několik stupňů klesla a na Prašivou se vypravilo na 900 poutníků. Setkání začalo v Amfiteátru Kamenité, kde je přivítalo roztančené pódium, radostná atmosféra a biskup Martin David.

Fotogalerie

10

Po uvítání slavili přítomní mši svatou společně s biskupem, kněžími a jáhny diecéze. Ve své promluvě přirovnal pastýř diecéze motto setkání – Dáváme a přijímáme – k dýchání:

„Mnoho dostáváme a máme také dávat. Dáváme a přijímáme nebo naopak přijímáme a dáváme. To jsou dvě věci, které patří k sobě. Je to podobné jako s dýcháním. Nemůžeme se jen nadechovat – přijímat vzduch, protože bychom praskli, a nemůžeme jen vydechovat – dávat, protože by nám došel dech. Přijímáme, abychom mohli dávat, a dáváme, abychom mohli přijímat.“

Po mši svaté si někteří zašli koupit ještě novotou vonící karetní hru nebo publikaci k třicátému výročí diecéze. Vybrat si mohli také některý z dárků Centra pro rodinu a sociální péči či tričko Katechetického a pedagogického centra. Poté se vydali na kopec na Prašivou. Tam na poutníky čekalo dvaadvacet různorodých aktivit – od her, stavby mostů či chrámů a hledání biblických postav až po tvorbu svitku nebo zamyšlení nad tématy, jako jsou náhradní rodina, spravedlnost či dobré slovo, které můžeme darovat a udělat tak někomu radost.

Nechyběla ani stanoviště s hranými scénkami. Na jednom z nich účastníky oslovovaly a krátce o sobě vyprávěly biblické postavy pěti žen, které měli poznat. Další stanoviště, věnované sv. Františkovi, přivedlo návštěvníky do stínu lesa. Potkali se tam se sv. Františkem a podle písničky měli určit tři věci, které přinesl – klid, radost a oddanost – a také to, co přijal: chudobu. „Když jsem se ráno oblékla do kostýmu sv. Františka, přemýšlela jsem a rozjímala nad tím, jak žil a kým vlastně byl,“ prozrazuje sestra Noemi, která se role svatého zhostila.

Na Prašivé sloužili dobrovolníci, kteří zde byli poprvé, ale k vidění byly i známé tváře mnohaletých matadorů. „Tady je to super. Já už sem jezdím pomáhat od roku 2001 a už by mi to chybělo,“ přiznává Marcela Žižlavská. „Pro mě je to krásné zahájení prázdnin. Prázdniny pro mě začínají mší a Prašivou, hotovo,“ směje se paní Marcela, která si s manželem na setkání „odběhla“ z tábora, kde spolu vaří, ostatně jako už několikrát. „To oni na táboře vědí, že prvního si oběd dělají sami.“

Když se začaly naplňovat předpovědi o příchodu bouřky a v dáli už hřmělo, biskup Martin poutníkům požehnal. Ti pak spěchali dolů k autům a autobusům, aby se stihli včas vrátit domů. Odnášeli si mnoho zážitků, které jim připravili organizátoři akce Centrum pro rodinu a sociální péči, Katechetické a pedagogické centrum a Diecézní centrum pro mládež i výzvu biskupa Martina na prázdniny:

„Zkuste si všímat toho, co dostáváte. Zkuste za to každý den v modlitbě Bohu poděkovat. A když si uvědomíte, co dostáváte, zkuste přemýšlet, co můžete dát. Možná zjistíte, že dostáváte mnohem víc, než jste si mysleli. A možná také objevíte, že i vy máte mnohem víc, co můžete darovat druhým.“

Redakčně upraveno

Fotogalerie: Josef Cinciala / Člověk a Víra