Missa Chrismatis v Českých Budějovicích

Na prahu velikonočního Tridua se v katedrále svatého Mikuláše v Český Budějovicích shromáždili kněží českobudějovické diecéze kolem svého biskupa, aby slavili Nejsvětější oběť, obnovili své kněžské závazky a odnesli si posvěcené oleje. Diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil založil svou homilii na vyslechnutých čteních a hovořil o dvojím rozměru kněžství.

Téměř mystický rozměr kněžské služby spočívá v tom, že přímo Ježíš Kristus – ‚ten, který nás miluje a svou krví nás obmyl od našich hříchů‘ (Zj 1, 5-6) – učinil ze svých služebníků královské kněžstvo pro svého Boha a Otce. „Původ našeho povolání, původ naší služby spočívá v Ježíši, našem Pánu a jenom ve spojení s Ním můžeme naplno žít i své kněžství,“ zdůrazňuje biskup Kročil. Před svou duchovní agonií v Getsemanské zahradě žádal Pán Ježíš své apoštoly – tedy ty první, nové kněze rodící se církve – aby zůstali s Ním a bděli. „On je neposílá, aby šli učit, kázat, uzdravovat nebo křtít; on je zve k bdění v modlitbě, aby obstáli v čase zkoušky,“ vysvětluje diecézní biskup a dodává, že kněží jsou povoláni sdílet i Kristovu oběť, že jsou Božím vlastnictvím, alter Christus.

„Od okamžiku svátostného svěcení patříme Jemu! Jsme ponořeni do Boha, jsme zcela odevzdáni živému Bohu. Byli jsme vyňati ze světa a darováni Bohu. Pán ve své velekněžské modlitbě prosí svého nebeského Otce, aby apoštoly posvětil v pravdě, tedy je vytrhl z nich samých a přijal je jako své vlastnictví, aby pak mohli skrze Něho, s Ním a v Něm konat kněžskou službu pro svět. Zasvěcení a oběť – dvě slova, která mají nebývale hluboký význam – nám umožňují proniknout do niterného, intimního prostoru Božského srdce Krista Pána a měla by být stále znovu předmětem našeho rozjímání. Je v nich obsaženo celé tajemství našeho vykoupení. A je v nich také původ služebného kněžství v církvi, tedy našeho kněžství,“ říká biskup Vlastimil Kročil.

Druhým rozměrem kněžství je povolání kněze zastupovat lidi před Bohem a být jim k dispozici, jak píše prorok Izaiáš: ‚Hospodin mě pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění… hlásat Hospodinovo milostivé léto.‘ (Iz 61,1–2). Veškeré konání kněží je službou a je zcela závislé na Kristu a Jeho jediném a věčném kněžství. On jim svěřuje posvátnou moc, která ovšem vždy zůstává Jeho mocí. Proto se mají kněží poměřovat výhradně se samotným Kristem, který jediný je a stále má být jejich vzorem, mírou i stylem jejich kněžství. A tímto stylem a touto mírou je skutečnost, že se z lásky k nám, lidem, stal posledním a služebníkem všech.

Kněžské závazky, které dnes přítomní kněží obnovili, jsou vyjádřením způsobu života, v němž kněží zcela patří Bohu a zároveň kráčejí se svými bližními. Jsou ve světě, ale nejsou z něj, nepatří mu. Celý jejich život ukazuje na Boha a doprovázejí věřící na cestě k tajemství Krista, aniž by se stavěli na Jeho místo.

„V této naší svaté službě si vás všechny dovoluji vyzvat, abyste nezůstávali jen sami pro sebe. Pamatujme, že Ježíš posílal své učedníky po dvou a že chtěl církev jako společenství – naše víra není vírou samotářů uzavřených do sebe. V dnešní době potřebujeme více než kdy jindy vzájemnou a silnou podporu bratrské modlitby. Proto vás vybízím, drazí spolubratři, snažte se vytvářet atmosféru autentického kněžského bratrství, budujte takový prostor, který se stane pevným zázemím k prožívání kněžské spirituality. Vždyť také neseme odpovědnost jedni za druhé,“ klade svým kněžím na srdce jejich diecézní pastýř a povzbuzuje je k tomu, aby vysluhovali svaté svátosti věrně, důstojně a s neochvějnou vírou a aby pravidelně přistupovali ke svátosti smíření, čerpali z ní sílu a duchovně nestrádali. Zároveň vyjadřuje odhodlání sám toto uskutečňovat, aby ve všech rostla radostná vděčnost za onen veliký dar kněžství, za pomazání kněžských rukou, které na oltářích našich kostelů obnovují Kristovu oběť.

V závěru své homilie odkazuje biskup Kročil na hlavní patronku a ochránkyni Českých Budějovic: „Panna Maria Budějovická má na svém rouchu vyobrazené pšeničné klasy, které evokují eucharistii, neboť jejím prostřednictvím se světu dostalo Ježíše, ‚Chleba živého‘ sestupujícího z nebe. Obraťme se k ní a prosme o její mateřskou ochranu, když jsme to dnes my, kdo přináší svátostného Krista současnému světu. Prosme tedy: Královno kněží, oroduj za nás! Amen.“