Skautské vzpomínky na biskupa Františka: „Dokázal pomoci, poradit, povzbudit, potěšit“

Rok co rok putoval biskup František Václav Lobkowicz ve skautském kroji k mohyle Ivančena, aby společně s oddíly z celé republiky uctil památku na konci války popravených junáků. Ke skautingu měl vždycky blízko. Po obnovení činnosti junáka v roce 1989 pomáhal zakládat oddíly na faře v Ostravě-Mariánských Horách, stal se činovníkem a jako biskup pak ústředním duchovním rádcem, kterým byl až do konce svého života.

Na obnovu činnosti skautského hnutí vzpomíná Milena Mužíková – Míša, která se podělila nejen se svými vzpomínkami na zesnulého otce biskupa, ale také poskytla archivní fotografie z roku 1990. Vypráví také o tom, proč má k pamětní mohyle složené z kamenů na úpatí Lysé Hory tak osobní vztah.

Jaké máte osobní vzpomínky na otce biskupa Františka?

Naše rodina Mužíkova jsme poznali otce Františka jako faráře v Ostravě – Mariánských Horách, kdy jsme se sem přestěhovali ze Slezské Ostravy. Připravoval naši dceru v r. 1988 k prvnímu svatému přijímání. Později také navštěvoval naši rodinu a stal se pro nás v podstatě osobním přítelem. Tady se také začalo rozvíjet naše skautské bratrství, takže když přišel r. 1989 šel s námi tzv. do toho – poskytl prostory na faře, kde jsme se mohli v prvopočátcích s dětmi scházet. Dětí ale přibývalo, hlavně jejich zájmu o skautování.  A tak vznikla v Mariánských Horách tři skautská střediska, každé zhruba po 40 dětech.

My dospěláci jsme okamžitě absolvovali vůdcovské kurzy a nadešel čas našich činovnických slibů. Ty se konaly v r. 1990 v dubnu někdy kolem svátku sv. Jiří – patrona skautů. Byl to velký zážitek, kdy i – tehdy již – otec biskup František, skládal sliby s námi do rukou mého muže Svatě Mužíka – Jerryho. Na závěr nám všem František požehnal spolu se svým nástupcem do Mariánských Hor o. Ivanem Fišarem a odjel plnit své biskupské povinnosti do Prahy. Tam jsem se s ním potkávala osobně vždy první středu v měsíci, kdy jsme mívali Duchovní radu. V té době jsem vykonávala funkci výchovné zpravodajky skautek v ČR.

Čím se Vám nesmazatelně zapsal do paměti?

V září 1992 zemřel můj muž. Bylo mi 41 let a dceři 13 let. Dostaly jsme s dcerou od něj velice krásná a především povzbudivá slova formou kondolence. V říjnu 1992 jsme společně se členy střediska a dalšími skautskými sestrami a bratry z Kroměříže, Kojetína, Hulína, Ostravy, atd. pohřbili Jerryho na skautské mohyle Ivančena pod Lysou horou.

O. František o tom věděl, a tak když jsme se vždy v dubnu, u příležitosti svátku sv. Jiří a výstupu k mohyle na Ivančenu, setkali u bohoslužby na tomto místě, tak jsme na Jerryho zavzpomínali společně. Jednou mi říkal, že jsme jej jako skauta ani nikam jinam nemohli pohřbít, že to bylo nejlepší naše rozhodnutí.

Jak na něj budete vždy vzpomínat? 

Především pro jeho duchovní hodnoty – vždy dokázal pomoci, poradit, povzbudit, potěšit, byl čestný a tolerantní. Tak jsem jej poznala, a tak budu na něj vždy vzpomínat. A já vždy říkám, že my skauti to máme na světě jednodušší (myslím tím skauty, kteří mají ve svém životě Boha). My máme dvojí Desatero – to pro věřící a také to skautské. A to nás vede k čestnému životu.

Milena Mužíková - Míša

P. S. Máte také osobní vzpomínku na zesnulého otce biskupa Františka Václava Lobkowicze, s níž se chcete podělit se čtenáři? Pošlete nám ji na mail diecézního zpravodaje OKNO Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Děkujeme.