Svatá Terezie Benedikta od Kříže: Hledala pravdu jako filozofka i řeholnice

Filozofka, karmelitka, žena židovského původu a oběť Šoa. Svatá Terezie Benedikta od Kříže, známá jako Edith Stein, jejíž svátek církev slaví 9. srpna, prošla dlouhou cestou hledání pravdy, která ji přivedla ke křesťanské víře a nakonec do karmelitánského kláštera. V roce 1942 zahynula v Osvětimi a Jan Pavel II. ji později prohlásil za spolupatronku Evropy.

Edith Stein se narodila roku 1891 ve Vratislavi, tehdejším německém Breslau, do židovské rodiny. Přestože ji matka vychovávala ve víře, ve čtrnácti letech se Edith vědomě přestala modlit. Její hledání však neskončilo – stále výrazněji se soustředilo na otázku pravdy a poznání člověka.

Přivedlo ji ke studiu filozofie a k fenomenologii Edmunda Husserla, jehož se stala žačkou a později asistentkou. Ve své vědecké práci se zabývala mimo jiné empatií, lidskou osobou a možnostmi lidského poznání.

Jan Pavel II. při jejím svatořečení v roce 1998 připomněl, že Edith Stein byla po dlouhou dobu člověkem hledajícím pravdu. Sama později jako karmelitka napsala: „Kdo hledá pravdu, hledá Boha, ať už si to uvědomuje nebo ne.“

Od hledání pravdy k víře

Cesta Edith Stein ke křesťanství byla postupná. Setkávala se se svědectvím víry lidí ve svém okolí, studovala křesťanské myslitele a významně ji oslovila také spiritualita svaté Terezie z Avily. V roce 1922 přijala křest v katolické církvi.

Přijetí křesťanství pro ni neznamenalo odmítnutí vlastního židovského původu. Naopak, vědomí příslušnosti k židovskému národu ji provázelo po celý další život a získalo ještě hlubší význam s nástupem nacismu a rostoucím pronásledováním Židů.

Po konverzi působila jako pedagožka, věnovala se filozofické práci a přednášela na řadě míst v Evropě. Zabývala se také postavením a posláním žen ve společnosti a v církvi. Nástup nacistického režimu její akademické působení ukončil. V roce 1933 vstoupila do kláštera bosých karmelitek v Kolíně nad Rýnem a přijala jméno Terezie Benedikta od Kříže.

Židovské kořeny nikdy neopustila

Kvůli rostoucímu pronásledování Židů odešla na konci roku 1938 do karmelitánského kláštera v nizozemském Echtu. Ani tam však před nacisty neunikla.

Po veřejném protestu nizozemských katolických biskupů proti deportacím Židů nacistické úřady v srpnu 1942 zatkly také katolíky židovského původu. Edith Stein byla spolu se svou sestrou Rosou deportována do nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi. 9. srpna 1942 obě zahynuly v plynové komoře.

Jan Pavel II. při svatořečení Edith Stein připomněl, že její památku nelze oddělit od Šoa a milionů jeho židovských obětí. Zároveň zdůraznil, že její život může být mostem vzájemného porozumění mezi Židy a křesťany.

Proč se stala spolupatronkou Evropy

Edith Stein byla v roce 1987 blahořečena a v roce 1998 prohlášena za svatou. O rok později ji Jan Pavel II. spolu se svatou Brigitou Švédskou a svatou Kateřinou Sienskou ustanovil spolupatronkou Evropy.

Právě důvody tohoto rozhodnutí ukazují, proč její odkaz přesahuje hranice karmelitánského řádu. Jan Pavel II. ji představil jako myslitelku, mystičku a mučednici, jejíž život vytvořil most mezi židovskými kořeny a křesťanskou vírou a zároveň se dotkl jedné z nejtemnějších kapitol evropských dějin.

Její životní cesta podle papeže ztělesňuje nejen hlubokou tragédii Evropy 20. století, ale také její naději. Prohlášení Edith Stein za spolupatronku Evropy proto spojil s výzvou k respektu, toleranci a přijetí druhého člověka bez ohledu na etnické, kulturní či náboženské rozdíly.

Více než osm desetiletí po její smrti tak zůstává aktuální nejen příběh filozofky, která celý život hledala pravdu, ale také její svědectví o hodnotě každého lidského života a potřebě vzájemného porozumění.

Zdroj: Vatican News, Svatý stolec