Biskupská konference jako trvalé zařízení je společenství biskupů z některého státu nebo určitého území, vykonávající společně některé pastorační úkoly ve prospěch křesťanů na svém území k dosahování vyššího dobra, které lidem poskytuje církev. (...)
Jestliže podle uvážení Apoštolského stolce, po projednání s diecézními biskupy, jichž se věc týká, to osobní a věcné okolnosti vyžadují, může být zřízena biskupská konference pro území menšího nebo většíh rozsahu tak, aby sestávala pouze z biskupů některých místních církví na určitém území nebo z představených místních církví, které jsou v různých státech. (...)
K biskupské konferenci patří samým právem všichni diecézní biskupové a jim na roveň postavení z území, dále biskupové-nástupci, světící biskupové a ostatní titulární biskupové, kteří na tom území vykonávají zvláštní úkoly na základě pověření Apoštolským stolcem nebo biskupskou konferencí. (...)
Ostatní titulární biskupové ani papežský vyslanec – nuncius nejsou z práva členy biskupské konference.
(podle Kodexu kanonického práva, kán. 447-450)
Odkazy na stránky jednotlivých biskupských konferencí jsou rozděleny na Evropu a ostatní země.
Biskupské konference jednotlivých kontinentů nebo územně správních celků jsou sdruženy v nadnárodních strukturách:
- Rada evropských (katolických) biskupských konferencí
- Komise biskupských konferencí zemí Evropské unie
- Federace biskupských konferencí Asie
- Rada latinskoamerických biskupských konferencí
- Symposium biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru
