Pouť kněží na Lomci

O svátku patrocinia zdejšího kostela zasvěceného Jménu Panny Marie se sešli kněží českobudějovické diecéze kolem svého biskupa na první kněžské pouti, aby si vyprošovali potřebné milosti ke kněžské službě. Spolu s kněžími připutoval na Lomeček i P. Radek Tichý, rektor pražského semináře, se dvěma bohoslovci, které přijal diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil při mši svaté mezi čekatele jáhenství a kněžství.

Fotogalerie

11

Biskup Kročil rozjímal ve své promluvě o připravenosti Panny Marie ke službě, o těžkostech, které prožívala. Mluvil o jejích rodičích, svatém Jáchymovi a svaté Anně na základě informací z Jakubova protoevangelia a z apokryfních spisů. Zmínil se o významu křestního jména, které zároveň předurčuje poslání člověka, a o Zvěstování Panně Marii. Položil otázku: „Jsme připraveni zaslechnout Boží volání, slyšet ho, když k nám promlouvá?“

Biskup Vlastimil vedl příklad Zachariáše, který měl všechny předpoklady k tomu, aby přijal Boží poselství, neboť absolvoval mnoho škol, znal všechny zákony a proroky, ale stejně neměl odvahu uvěřit, že by mohl Bůh učinit slibovaný zázrak. „Služba Bohu, život s Bohem jsou mnohdy nepopsatelné, protože to jsou naše niterné záležitosti. Máme tu dva bohoslovce Vojtěchy a s nimi jsme při skrutiniích vzpomínali, kdy a jakým způsobem vstoupil Bůh do jejich života. To bychom si měli připomínat všichni, abychom věděli a uvědomovali si, že jsme byli všichni povoláni. Nemůžeme se spoléhat jen na náš rozum a to, co jsme nastudovali, protože Boží moudrost přesahuje systémy, které máme nastaveny.“

Vojtěch Švarc má za sebou tři roky v římském semináři a na univerzitě Santa Croce. Ještě před seminářem ušel krátkou cestu v rámci komunity Rodina Panny Marie. V semináři vykonává službu varhaníka a také redaktora nepomucenského časopisu Brázda. Vojtěch Franěk má za sebou dva roky v semináři na pražské fakultě, ještě před seminářem pracoval v sociálních službách a má krátkou řeholní zkušenost u františkánů.

Pouť pokračovala společným obědem a kněžským sdílením. „Mám z pouti radost,“ řekl P. Petr Plášil, prachatický vikář. „Kněží jsou spolu, spolu se modlí, slaví mši svatou, stolují spolu, popovídají si a navzájem si poslouží svátostí smíření.“

redakčně upraveno