Církevní rok a svátky

Církevní rok začíná 1. adventní nedělí (tj. 4 neděle před Vánocemi). V  průběhu celého roku věřící postupně prožívají jednotlivé události Kristova života od jeho příchodu na svět až po smrt, vzkříšení, Letnice a očekávání jeho druhého příchodu.

Středem celého křesťanského roku je neděle, kdy církev prožívá vzkříšení Ježíše Krista.

 

Advent

Advent začíná v neděli, která je nejblíže 30. listopadu, a končí 24. prosince. Je to období oddaného a radostného očekávání: na jedné straně očekáváme Kristův příchod na svět o Vánocích, na straně druhé Kristův příchod na konci věků. Při bohoslužbách se obvykle používá fialová barva.

Týden, který bezprostředně předchází Vánocům (17. – 24. prosince), je silně zaměřen na přípravu na Narození Krista.

Vánoční doba

Začíná v předvečer slavnosti Narození Páně (večer 24. prosince) a končí nedělí po slavnosti Zjevení Páně (tj. po 6. lednu). V této době si křesťané připomínají narození Ježíše Krista a první události, které jsou spojené se zjevením jeho božství. Při bohoslužbách se obvykle používá bílá barva.

 

Foto: Živý betlém, Dominik David / Člověk a víra

25. prosince – slavnost Narození Páně – začíná již večer 24. prosince, kdy se slaví tzv. „půlnoční“ mše svatá. Bohoslužby probíhají i v den slavnosti.

6. ledna – slavnost Zjevení Páně - lidově se této slavnosti také říká „Tři králové“. Připomíná se totiž několik událostí spojených se zjevením Ježíše Krista: klanění tří mudrců v Betlémě, Ježíšův křest v řece Jordán a proměnění vody ve víno v Káni galilejské. O této slavnosti nebo v její předvečer se v kostelech žehná voda, křída a kadidlo. Podle tradice se také při mši ohlašuje datum Velikonoc a jiných pohyblivých svátků. Někdy se slavnost Zjevení Páně překládá na předchozí či následující neděli.

Svátek Křtu Páně – neděle po slavnosti Zjevení Páně. Tímto dnem končí vánoční období.

Postní doba

Postní doba trvá od Popeleční středy až po začátku večerní mše na Zelený čtvrtek. Je zaměřena k přípravě na slavení Velikonoc. Věřící se více věnují modlitbě a naslouchají, co k nim Bůh promlouvá skrze četbu Bible. Také se připravují skrze pokání a připomínají si vlastní křest. Zvláštním způsobem se v tomto období připravují ti, kdo o Velikonocích přijímají křest. Při bohoslužbách se obvykle používá fialová barva.

Popeleční středa je dnem přísného postu. Při mších jsou věřící označováni popelem na znamení touhy po obrácení srdce. Při udílení „popelce“ kněz obvykle říká: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ nebo: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“.

Květná (pašijová) neděle se slaví bezprostředně před velikonočním třídenním. Církev tímto dnem vstupuje do událostí umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Připomíná si přitom Ježíšův slavnostní vjezd Ježíše do Jeruzaléma a chvíle jeho umučení. Bohoslužby proto často začínají slavnostním průvodem s ratolestmi a při mších se čtou nebo zpívají pašije.

Zelený čtvrtek – dopoledne slaví biskup mši sv. společně se svými kněžími (tzv. Missa chrismatis) a světí při ní oleje a křižmo. Večerní mší sv. na památku Poslední večeře začíná velikonoční třídenní.

Velikonoční třídenní (triduum)

Velikonoční triduum je vrcholem celého církevního roku. Věřící v něm prožívají události umučení a vzkříšení Ježíše Krista, který přinesl věčný život. Do třídenní se započítává Velký pátek, kterému předchází večerní mše na památku Poslední večeře, Bílá sobota a neděle Zmrtvýchvstání Krista.

Mše sv. na památku Večeře Páně se slaví na Zelený čtvrtek večer. Připomíná se při ní poslední večeře, kdy Ježíš, v noci, kdy byl zrazován, ustanovil eucharistii (chléb a víno proměněné v Tělo a Krev Krista). Na památku Ježíšova gesta, jenž umyl nohy apoštolům, také kněz nebo biskup umývá nohy některým věřícím. Podle místních zvyků během mše sv. přestávají zvonit zvony a hrát varhany až do Vzkříšení Páně. V závěru mše svaté bývá odnesena eucharistie mimo hlavní svatostánek do kaple, v níž může probíhat adorace (modlitba s přítomností eucharistického Krista). Zároveň se obnažují oltáře a zahalují kříže. 

Velký pátek je dnem, kdy si věřící připomínají Kristovu oběť na kříži. Současně se jedná o den přísného postu. Na Velký pátek se neslaví mše svatá, nýbrž bohoslužba na památku Umučení Páně.

V jejím začátku se kněz a přisluhující v tichosti ukloní a vrhnou na tvář. Toto gesto vyjadřuje pokoru člověka „pocházejícího ze země“ i zármutek a bolest církve. Během bohoslužby se čtou nebo zpívají pašije a modlí se slavnostní prosby za celý svět, neboť Kristus zemřel za všechny lidi. Věřící také uctívají kříž.

Bílá sobota je dnem, kdy se věřící modlí u Kristova hrobu a uvažují o jeho umučení, smrti a sestoupení mezi mrtvé. Současně očekávají jeho vzkříšení. V tento den se neslaví mše svatá. Až ve večerních hodinách se slaví vigilie z následující slavnosti zmrtvýchvstání Páně.

 

Foto: Vigílie Zmrtvýchvstání Páně, Roman Albrecht / Člověk a víra

Neděle zmrtvýchvstání Páně. V noci před nedělí Zmrtvýchvstání Krista se slaví slavnostní vigílie. Již ve Starém zákoně si židé každoročně připomínali noc, při níž byli osvobozeni z egyptského otroctví. Křesťané zde oslavují noc Kristova vzkříšení, v níž došlo k osvobození od otroctví smrti a hříchu. Odtud plyne název Velikonoce neboli Velká noc.

Bohoslužby začínají po západu slunce. V blízkosti kostela bývá přichystán oheň, který symbolizuje světlo Kristova vzkříšení. Věřící se následně odebírají se svíčkami do kostela, přičemž jdou za rozsvícenou velikonoční svící (paškálem). V kostele se zpívá slavnostní chvalozpěv, který oslavuje velikonoční události. Po čteních z Bible přijímají křest dospělí lidé, obvykle za přítomnosti biskupa.

Datum Velikonoc je stanoveno jako neděle po úplňku po jarní rovnodennosti.

Velikonoční doba

Začíná nedělí Zmrtvýchvstání Páně a končí po 50 dnech slavností Seslání Ducha svatého (Letnicemi). Věřící si v tomto období připomínají především Kristovo vzkříšení a život prvotní církve. Při bohoslužbách se obvykle používá bílá barva.

Neděle Božího milosrdenství – slaví se první neděli po Velikonocích.

Nanebevstoupení Páně – slaví se ve čtvrtek 40. den velikonoční doby. Křesťané prožívají událost, kdy Ježíš po svém vzkříšení vstoupil do nebe. Někdy se tato slavnost překládá na následující neděli. Po slavnosti Nanebevstoupení Páně začíná devítidenní pobožnost, tzv. novéna, při níž se křesťané připravují na slavnost Seslání Ducha svatého.

Slavnost Seslání Ducha svatého – slaví se v neděli 50. den velikonoční doby. Tento den připomíná událost, kdy na apoštoly sestoupil Duch svatý a bylo tak dokončeno Kristovo působení a slavnostně ustavena církev.

Liturgické mezidobí

Kromě období církevního roku, které mají svůj vlastní ráz (např. advent, vánoční doba, postní doba apod.), zbývá v ročním okruhu ještě 33 nebo 34 týdnů. V nich věřící neprožívají události Kristova života jen z nějakého hlediska (např. narození, smrt, vzkříšení…), nýbrž spíše v jeho celku.

Liturgické mezidobí probíhá ve dvou blocích: začíná v pondělí po neděli po 6. lednu a končí před Popeleční středou, dále znovu začíná po slavnosti Seslání Ducha svatého a končí před 1. adventní nedělí.

Při bohoslužbách se obvykle používá zelená barva.

Ostatní důležité svátky

V průběhu roku si také připomínáme svátky, které se týkají některých aspektů života Ježíše Krista, Panny Marie, svatých nebo andělů. Na tomto místě uvádíme nejdůležitější z nich.

1. ledna – slavnost Matky Boží, Panny Marie. V tento den si církev také připomíná Světový den míru.

2. února – Uvedení Páně do chrámu (Hromice) – připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. V chrámě pak stařec a  prorok Simeon nazval Ježíše „světlem k osvícení pohanů“. Tento svátek je doprovázen žehnáním svící. Lidový název „hromnice“ vznikl právě kvůli těmto svícím, které se rozsvěcovaly při modlitbě „v temných chvílích života“, např. i při bouři. Tento den je také dnem zasvěcených osob (tzn. mnichů, řeholníků, řádových sester apod.)

19. března – slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie

25. března – slavnost Zvěstování Páně. V tento den si věřící připomínají událost, kdy Bůh přišel na svět v lidském těle. Anděl Gabriel navštívil Pannu Marii, aby jí oznámil narození Ježíše.

Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze - čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého.

Nejsvětější Trojice – slaví se v neděli po Seslání Ducha svatého

 

foto: Biskup Václav Malý při slavnosti Těla a Krve Páně, Roman Albrecht / Člověk a víra

Těla a Krve Páně (Boží Tělo) – čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice. Součástí bohoslužeb bývá průvod s eucharistií.

Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - pátek po 2. neděli po Seslání Ducha svatého

29. června – slavnost apoštolů Petra a Pavla

5. července – slavnost sv. Cyrila a Metoděje

6. srpna – Proměnění Páně

15. srpna – Nanebevzetí Panny Marie

28. září – slavnost sv. Václava

1. listopadu – slavnost všech svatých

2. listopadu – vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Ježíše Krista Krále – slaví se poslední neděli před adventem

8. prosince – slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. V tento den si připomínáme skutečnost, že Panna Maria byla uchráněna od dědičného hříchu. Nejedná se tedy o připomínku Ježíšova panenského narození, jak bývá někdy chybně uváděno.