Proč církev

Církev je společenstvím lidí, tvořících Boží lid. Do církve vstupuje člověk křtem na základě víry v Ježíše Krista a jeho evangelium. Pro ty, kdo uvěřili, stává se církev ve všech dobách a národech nástrojem spásy a cestou vykoupení. Církev je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo, řekl papež Pavel VI.

Biblické symboly církve jsou: ovčinec neboli místo, kde jsou shromážděny ovce. Kristus je dobrý pastýř, který "zná své ovce, vede je, živí, chrání a dává za ně svůj život." Jiným symbolem je Boží pole, vinice, kde vinným kmenem je Kristus a věřící jsou ratolestmi. Kmen dává plodnost větvím. Ratolest, která ztratí spojení s kmenem, hyne. Symbolem církve je i Boží stavba, živý, svatý chrám, kde úhelným kamenem je Ježíš, její zakladatel. On působí, že celá stavba drží pevně.

Církev je v Novém zákoně chápána také jako tělo Kristovo, kde Kristus sám je hlavou. On předává svou milost v Božím Slově a ve svátostech, kterých je sedm: křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Vrcholem života církve je slavení eucharistie, památky poslední večeře, kdy Ježíš před svou smrtí daroval svým přátelům své tělo a krev pod způsobami chleba a vína a přikázal jim, aby to konali na jeho památku.

Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská. Její uspořádání je hierarchické. Nejde o mocenské, ale služebné zaměření podle slov Krista: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech" (Mk 9,35). To platí o papeži, který je nástupcem Petra, o biskupech jako nástupcích apoštolů, o kněžích a jáhnech. K církvi patří i řeholníci, kteří se svobodně a z lásky rozhodli stylem svého života vnášet do světa Kristovu chudobu, čistotu a poslušnost.

Nejpočetnějším stavem v církvi jsou věřící laici. Jsou to všichni pokřtění, kteří nepatří do duchovenského a řeholního stavu. Jejich manželský a rodinný život, povolání, práce, oběti a kříže mají vytvářet příklad a svědectví o hodnotách víry. Mají ozdravovat světské instituce, napomáhat spravedlnosti a solidaritě se slabými a trpícími, rozvíjet mravní hodnoty a ryzí kulturu v lidské společnosti.

Církev jako Kristovo tělo je i pojítkem mezi živými a mrtvými všech dob, mezi svatými v nebi, dušemi v očistci a všemi, kdo žijí jako křesťané kdekoli na zemi.

 Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucký

Základní jednotkou celosvětové církve jsou diecéze, nazývané také místní církev. Vlastní místem skutečného setkávání věřících jsou však farnosti v jednotlivých obcích a městech.

Specifickým způsobem života některých křesťanů je tzv. zasvěcený život, uskutečňovaný v řeholních řádech a kongregacích či v novějších hnutích a komunitách.

Zvláštní péči církev projevuje o mládež a také rodiny, základní buňky společnosti, a právě pro ně provozuje na mnoha místech rodinná centra a centra pro mládež. Věnuje se však i dalším oblastem života a různým formám služby veřejnosti. Pro tyto účely zakládá nejrůznější občanská sdružení.

ilustrační foto: Zdeněk Ovčačík/Člověk a víra