Starověká Hippona, forma urbis a sv. Augustin

Starověké město Hippo Regius, dnešní Annaba, které papež Lev navštíví 14. dubna, není jen městem Augustina. Archeologické nálezy svědčí o existenci města již před křesťanskou érou. Není však pochyb o tom, že slavný biskup, který je mezi 4. a 5. stoletím obýval, nově definoval jeho podobu, jeho život i prostory.

Hippo Regius je již městem, když do něj v roce 391 přichází Augustin. Budoucí biskup zde nachází městský organismus vrstvený po staletí: fénické počátky, poté dlouhé numidské období, kdy bylo město královským sídlem, než vstoupilo do sféry římského vlivu, a nakonec bylo integrováno do císařského systému impéria se vším, co to obnášelo – úřady, administrativní budovy, obchod a s ním spojené komunikace. Práce archeologů skládá mozaiku tvořenou z hmotných artefaktů a zachovaných architektonických fragmentů a písemných pramenů, které budovy zřídka popisují, ale předpokládají jejich existenci. Spojení těchto dvou rovin – Augustinova svědectví a stop získaných z vykopávek – umožňuje přiblížit se podobě někdejšího města.

Starověký přístav a centrum obchodu

Nejjistější údaje se týkají přístavní funkce. Hippo vzniká a roste jako přímořské město, kde se všechno točí kolem přístavu: obchod, skladování a překládání zboží. Livius zmiňuje Hippo Regius v souvislosti s událostmi druhé punské války (Ab Urbe condita XXIX, 3, 2). A také archeologie potvrzuje existenci staveb přímo spojených s obchodem: organizovaný systém s budovami určenými ke skladování a distribuci. Nápis z 2. století připomíná Sabinus, libertus Augusti, custos horreorum a curator cancellorum z Hippa: člověka, zodpovídajícího za dohled a údržbu staveb, což svědčí o systému, schopném zajišťovat zásobovací funkce. Přístav, sklady, prostory pro překládání zboží nejsou izolovanými prvky, ale součástmi jednotného celku.

Římské město

Přístavní město s rušným obchodním provozem bylo nepochybně základem prosperity celé oblasti. Rozvoj a bohatství římského města dosvědčují tzv. vily na pobřeží — sledující starověkou pobřežní linii, která kvůli sedimentaci ustupuje směrem do vnitrozemí oproti té moderní. Členitá zástavba s portiky a prostory rozloženými ve více úrovních dokládá diferencovanou městskou strukturu a svědčí o společnosti, která investuje reprezentativních budov a prostranství. Nechybí fórum, lázně a veřejné budovy naznačují, že Hippona byla v císařském období strukturovaným centrem, s největší pravděpodobností vybaveným koloniálním statutem, jak naznačuje epigrafická dokumentace.

Křesťanské období

Mezi 4. a 5. stoletím je Hippo již biskupským sídlem, doloženým přinejmenším od 3. století, a stává se jedním z nejvýznamnějších center afrického křesťanství. Augustiniánské prameny zmiňují velkou baziliku, obecně označovanou jako Basilica pacis, jejíž identifikaci umožnily shody zachovaných textů a archeologických nálezů. Archeologie dokázala věrně rekonstruovat obraz křesťanské čtvrti: baziliku s apsidou, baptisterium a přilehlé prostory. Chybí sice nápis, který dodal jistotu definitivní identifikace, nicméně o shodě údajů lze jistě mluvit.

Na tomto místě Augustin vykonává službu, kterou výslovně prohlašuje za veřejnou: ...non enim episcopus sum mihi, sed vobis — nejsem biskupem pro sebe, ale pro vás (Sermo 340, 1).

Baptisterium

Baptisteriu přiléhající k bazilice ukazuje k dalšímu prvku života města. Křest není skrytým gestem, ale událostí, která zapojuje celou obec, je součástí města. Augustinovy texty poukazují na veřejný a komunitní rozměr tohoto obřadu. Budova baptisteria je archeologicky doložena a potvrzuje, že křesťanská komunita již je plně organizovaná, utváří městský prostor, je s ním s žitá.  

Biskupský dům

Také biskupský dům je určen spíše svou funkcí než formou. V dopise 356 Augustin popisuje společný život s kleriky: in domo episcopi mecum vivunt clerici… et nemo dicat aliquid suum, sed sint nobis omnia communia – v biskupském domě se mnou žijí klerici… a nikdo ať neříká „to je moje“, ale vše mezi námi ať je společné (Epistula 356, 1). Tento vzácný úryvek umožňuje s určitou  jistotou přiřadit konkrétní prostor k životu biskupa: nejde o rezidenci v tradičním smyslu, ale o sdílené místo, utvářené určitým řádem, téměř mnišské, ještě předtím, než západní mnišství našlo svou ustálenou podobu.

Výkopávky odhalily prostory sousedící s bazilikou, které lze interpretovat jako součást biskupského komplexu. Ačkoli přímé důkazy neexistují, máme Augustinův hlas, který popisuje obývaný prostor s takovou přesností, jakou by žádná zachovaný fragment nedokázal zprostředkovat stejně důkladně.

Živé město

Augustinovi spisy prozrazují, jak velmi byl ponořen do městského života. V jeho dopisech zaznívají ozvěny žádostí, zprostředkování, sporů: causas hominum audire compellor — jsem neustále nucen naslouchat lidským sporům (Epistula 213, 6). Svou autoritu uplatňuje v prostoru, který není oddělen od toho občanského: biskup je také soudcem, zprostředkovatelem, veřejnou osobností v plném smyslu slova. Archeologické nálezy identifikují fórum, lázně, obytné čtvrti; prameny ukazují město protkané napětím, každodenními zvyklostmi, konflikty, které je třeba urovnat. A oba tyto obrazy se prolínají a vracejí naší představivosti místa, na nichž přes věky znějí kroky sv. Augustina.

Po Augustinově smrti v roce 430 nastal zlom. Tažení Vandalů sice město zcela nezničilo, bylo nadále obydlené, ale jeho role se postupně zmenšovala. Stavby zůstaly, ať už byly znovu využity, nebo opuštěny, struktura císařského města však byla odsouzena k pomalému chátrání.

Návštěva papeže Lva směřuje tedy do města s pradávnou, složitě vrstvenou historií. Přesto však dávné Hippo Regius nepřestává ožívat v dnešní Annabě právě díky svému biskupovi, který ho obýval před více než půl druhým tisíciletím.