Diecézní centra života mládeže

Na základě zkušenosti P. Miroslava Šimáčka v Příchovicích se postupně z inspirativního rozhodnutí biskupů zakládají domy stejného charakteru i v jiných diecézích. Tak vzniká Nazaret v Praze, Vesmír v Orlických horách, Přístav v Rajnochovicích, Osová Bitýška v brněnské diecézi, Stará Ves v ostravsko-opavské diecézi a Ktiš v českobudějovické diecézi.

Jedná se o domy založené diecézním biskupem, stále otevřené mládeži, kde žije základní společenství (kněz a tým mladých), které usiluje o život křesťanské lásky a o přítomnost Krista v jejich středu. Tato duchovní kvalita života v domě a otevřenost k stálému přijetí je základem domova, který je pak nabízen příchozím mladých. Ti se tak mohou přímo "dotknout" reálného křesťanského života a prožít pravou tvář společenství církve. Protože jsou tyto domy většinou v krásné přírodě, nabízí i fyzický odpočinek, oduševňující kontakt s přírodou, ticho. Zároveň umožňují mladým vzájemné sdílení. Diecézní centra života mládeže (DCŽM) motivují mladé, aby nebyli konzumenti, ale spolutvůrci a protagonisté programu v domě. Svou kreativitou se pak mladí navzájem obohacují.

Sami mladí lidé dosvědčují, že jsou to místa konverzí, posílení v duchovním životě, objevení povolání, radosti z víry, nalezení zodpovědnosti za vlastní život, za církev a za svět. Z výzkumu o DCŽM z roku 2001 vyplývá, že do těchto center přicházejí nejen věřící, ale také značné procento hledajících, nevěřících a mladých lidí, kteří se ocitli v životní nesnázi. Tato centra tedy plní také funkci preevangelizační, evangelizační a diakonickou. Zároveň zde dochází k prevenci negativních jevů u mladé generace.

Na základě dosavadní zkušenosti se zdá, že v budoucnosti budou tato centra stále více nabývat na významu, protože mladí budou obtížněji nacházet trvalé zázemí, radu, posilu, prostředí žitého evangelia ve společenství vrstevníků, které by je povzbudilo, dodalo odvahu a jistotu, že i v dnešní době je možné být autentickým křesťanem.

Kardinál Miloslav Vlk je nazval "laboratoří církve budoucnosti" jistě i proto, že zde dochází ke spolupráci mladých laiků s knězem a je zde snaha o každodenní prožívání spirituality společenství.

Dlouholetý zodpovědný za mládež v Papežské radě pro laiky Mons. Boccardo tvrdí, že tyto domy jsou díky své originalitě a novosti přínosem české církve univerzální církvi. O tom svědčí např. fakt, že takové domy se z popudu místních biskupů začínají otvírat na Slovensku.

Z toho důvodu, že jde o život mladých lidí spolu s knězem a o život intenzivního společenství, je možné v DCŽM vidět přínos i pro formaci bohoslovců a mladých kněží.

(Podrobnější pojednání v knize: Jan Balík, Cesta k domovu, Paulínky, 2002)