Lidská práva

Církev je povolána, aby hájila člověka a jeho lidská práva. Nezůstává nečinně přihlížet, ale prostřednictvím duchovních i laiků aktivně vstupuje do veřejného prostoru, kde zaznívá její hlas.

Jedním z nevýznamnějších dokumentů církve o lidských právech je encyklika papeže Jana XXIII. Pacem i teris z roku 1963, která se staví za jednotlivá lidská práva: 

  • právo na život a na tělesnou nedotknutelnost,na nutné a dostatečné prostředky k důstojnému způsobu života (především obživa, ošacení, bydlení, odpočinek, lékařská péče a nezbytné sociální služby);
  • právo na zabezpečení pro případ nemoci, pracovního úrazu a nemoci z povolání, vdovství, stáří, 
  •  právo na důstojnost, 
  • pravdivé informace, 
  • právo na majetek a slušné pracovní podmínky,
  • svobodnou volbu povolání a (v rámci mravního řádu)svobodu projevu, 
  • svobodný přístup ke vzdělání,
  • svobodu vyznání,
  • svobodnou volbu životního stavu a výchovu svých dětí,
  • svobodu pobytu, pohybu, sdružování a shromažďovací.

Církevní Deklarace o náboženské svobodě Dignitatis humanae byla zveřeněna v roce 1965.  V této deklaraci si církev připomíná své povinnost,i ale také připomíná, že základním principem vztahu církve ke společnosti je respektování zásad svobody.

Papež František se často vyjadřuje k situacím, kde jsou lidská práva pošlapávána. Například během svých nedělních promluv Anděl Páně nebo při generálních audiencích.

Velkou obhájkyní lidských práv ve 20. století byla i blahoslavená Matka Tereza, která v roce 1979 obdržela Nobelovu cenu míru.

V rámci České biskupské konference  působí rada Iustitia and pax, která sleduje sociální, ekologické a společenské problémy společnosti. Předkládá jejich analýzy a usiluje o hledání takových přístupů k jejich řešení, která nezesilují napětí mezi společenskými skupinami. Zároveň seznamuje veřejnost se sociálním učením církve. Předsedou rady je biskup Václav Malý.